Absces

absces.jpg - kopie
Absces (synonyma hlíza, abscessus) je chorobná dutina vzniklá zánětem a vyplněná hnisem. Může vzniknout vjakémkoliv orgánu, způsobuje jeho poškození a vyvolává i celkové příznaky horečku, hubnutí, nechutenství a jiné. V léčbě se uplatňují antibiotika. Často je nutný i chirurgický zákrok odstranění hnisu.

Z patologicko-anatomického hlediska se jedná o ohraničenou formu intersticiálního hnisavého zánětu. V jeho etiologii převládají pyogenní mikroorganizmy (streptococcus haemolyticus, staphylococcus pyogenes aureus, dále escherichia coli, bacteria pyocyaneum, haemophilus influenzae a další), které způsobují hnisavé zkapalnění postižené tkáně.

Vznik abscesu

Intersticiální hnisavý zánět začíná serózně fibrinovou exsudací v podobě zánětlivého edému, k té se záhy přidruží silná emigrace leukocytů a dochází k nekróze. Infekce se někdy ohraničí, nekrotická tkáň propadne zkapalnění proteolytickým působením leukocytů a vznikne dutina (absces), která obsahuje hustou, žlutou, neprůhlednou tekutinu, která sestává hlavně z leukocytů (hnis). Koagulátory bakteriálního původu jsou tedy příčinou vzniku fibrinové bariéry, která tvoří ohraničení zánětu proti okolí, vlastní stěnu však absces nemá. Tato zóna nespecifické granulační tkáně vytváří někdy i několik milimetrů silnou vrstvu, která se chová jako semipermeabilní membrána (pyogenní membrána). Působením osmotických sil dochází ke zvětšování abscesů i bez další exsudace, absces pak působí také tlakem na okolní tkáně a přivodí jejich nekrózu. Nekróza může umožnit provaleni abscesu k volnému povrchu a vznikne chodbička, z níž se na povrch vyprazdňuje hnis - hnisavá píštěl slizniční nebo kožní. Abscesová dutina poté zkolabuje, vyplní se granulační tkání, která vyplní zbývající dutinu a celý proces se zhojí jizvou.

Struktura okolních tkání může však zabránit kolapsu abscesové dutiny a nevyprázdněný absces přechází do chronického stadia. Je tomu tak při tvorbě apikálního zubního granulomu, což je v podstatě chronický absces.

Zvětšování abscesu

Ke zvětšování abscesu dochází tak dlouho, dokud infekce v něm je virulentní. Později zpravidla infekce zaniká a růst abscesu se postupně zastaví - autosterilizace abscesu. Při chronickém intersticiálním hnisání bez vyprázdnění navenek dochází následkem rozpadu leukocytů a působením histiocytů k vytvoření pozánětlivého pseudoxantomu, který je pozůstatkem pyogenní membrány.

Komplikace abscesu

 Komplikace hojení abscesu mohou být místní a celkové. K místním patří přechod hnisavého procesu na lymfatické cévy a žíly, dále pak bakteriemie nebo sepse. Hnisavá tromboflebitida může být příčinou septického infarktu nebo metastatického abscesu. Tato komplikace se označuje jako pyemie nebo septikopyemie.

Léčba abscesu

Chirurgická, záleží v incizi. Stále platí stará chirurgická zásada „ubi pus ubi evacua" - kde hnis, tam vyprázdni. U podkožně nebo podslizničně umístěných abscesů operujeme v místním infiltračním znecitlivění, u velkých a hluboko uložených abscesů se výkon provádí v celkovém znecitlivění. V místě fluktuace pak vedeme skalpelem podélný řez, jehož délka se řídí velikostí abscesu. U subperiostálních abscesů je nutné v dostatečné míře protnout také periost a skalpelem proniknout až ke kosti čelisti. Krvácení, které výkon provází, je zpravidla nepatrné a nevyžaduje žádná další opatření.

U menších abscesů incizní ránu v průběhu několika dnů dilatujeme peánem, do dutiny větších abscesů zavádíme drén. Užívá se raději gumových rukavicových nebo trubicových drénů, nebo se drén zajistí velkým zavíracím kovovým špendlíkem, aby nemohl vklouznout do hlízy. Část obsahu abscesu (hnis) zachytíme do sterilní zkumavky pro bakteriologické vyšetření a stanovení citlivosti na antibiotika.

Nejčastější chyby při ošetřování abscesů orofaciální krajiny:

  • Nedokonalé provedení incize (krátký řez vedený jenom sliznicí - vždy je nutné řádně protnout také periost a hrotem skalpelu proniknout až ke kosti).
  • Dlouhodobé drénování abscesové dutiny a opomenutí nutnosti fixovat drén (drén stačí vyměnit 2-3x, fixuje se stehem k okolní sliznici, ke kůži, k zubům; gumové trubicové drény se zajistí kovovým zavíracím špendlíkem); drénem se neošetřují abscesy submukózní, patrové a sublinguální.
  • Indikace podávání antibiotik je samostatnou otázkou - podávají se vždy cíleně podle stanovené citlivosti, v orofaciální oblasti jsou to většinou antibiotika protistafylokoková; u vyzrálých abscesů a jinak zdravých jedinců není nutno výkon antibiotiky zjišťovat.
  • Nezapomínat na eradikaci příčinného zánětlivého ložiska, zpravidla se jedná o gangrenózní zub, který se ošetří současně s provedenou incizí, anebo bezprostředně po odeznění akutních projevů zánětu (trepanace zubu nebo extrakce).

Typy abscesů

Abscessus subperiostalis processus alveolaris

(synonymum periostitis) Vzniká nahromaděním hnisu mezi povrchem kosti a okosticí, příčina je vesměs odontogenní (akutní apikální parodontitis).

Klinická symptomatologie

Začíná zarudnutím dásně nad hrotem kořene zubu, sliznice je bolestivá na tlak, spontánní bodavé bolesti, zvětšené a palpačně bolestivé jsou regionální lymfatické uzliny. Během několika dnů přibývá hnis pod periostem, který se napíná, nadzvedává a odlučuje se od kosti, bolesti se stupňují, dostavují se teploty 38-39 °C, pohmatem se dá zjistit fluktuace při vyzrálém abscesu. Pří lokalizaci abscesu na dásňovém výběžku horní čelisti v krajině předních zubuje otok rtu, je-li absces nad postranními zuby, je otok tváře, dolního víčka očního a zúžení mezivíčkové štěrbiny. Při abscesu v oblasti alveolárního výběžku dolní čelisti sahá otok k jejímu dolnímu okraji, ale ten zůstává dobře hmatný.

Diagnostika

Klinické vyšetření a RTG snímek zubů.

Léčba

Orální incize abscesu, po evakuaci hnisu se do rány zavádí drén, zpravidla se současně odstraňuje zdroj infekce (odstraňují se vždy zuby dočasné, ve stálém chrupu zpravidla moláry; jednokořenové zuby lze ošetřit endodonticky nebo konzervačně-chirurgicky a mohou se tak uchovat).

Poznámka: U některých abscesů nepostupuje hnis periostem a sliznicí do ústní předsíně, ale měkkými tkáněmi pod kůži a vytvoří se podkožní absces (abscessus subcutaneus), který neošetří-li se řádně chirurgicky, je příčinou kožní píštěle s lokalizací na tváři, bradě, krku nebo v podčelistní krajině. Pištěl se zhojí obvykle spontánně po extrakci příčinného zubu.

Abscessus submucosus

(synonymum parulis) Vzniká jako následek neošetřeného subperiostálního abscesu, kdy periost odloučený od kosti podlehne nekróze a hnis se provalí pod sliznicí dásně do vestibulum oris.

Klinická symptomatologie

Sliznice v oblasti alveolárního výběžku se vyklene, ztenčí, je lividně zbarvená a někdy jí prosvítá nahromaděný hnis. Spontánní bolesti pominou, je jen nepatrná tlaková bolest, teplota vymizí, nebo je jen mírně zvýšená, ústup zánětlivého prosáknutí okolních tkání, otok obličeje je menší.

Léčba

Záleží v orální incizi, ránu není třeba drénovat, současně, anebo po odeznění akutních zánětlivých příznaků se odstraní příčina infekce, podobně jako u subperiostálního abscesu. Zůstane-li příčina abscesu neošetřena, zbyde na sliznici gingivální pištěl, která se dočasně spontánně uzavře.

Abscessus palatinus

Vzniká od infikovaného malého řezáku nebo od palatinálního kořene prvého premoláru nebo moláru.

Klinická symptomatologie

Projevuje se různě velkým ostře ohraničeným zduřením na patře, které nepřesahuje střední čáru; zduření nasedá kopulovitě na patro, potlakově je značně bolestivé, patrový mucoperiost nad ním je zánětlivě prosáklý, někdy má lividní barvu a je patrná fluktuace.

Léčba

Záleží v jeho incizi, která musí mít tvar rojúhleníku nebo malého okénka; Komplikací výkonu bývá někdy krvácení z a. palatina - ošetří se opichem tepny.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email