Alveolitis – zánět zubního lůžka

alveolitis-zanet-zubniho-luzka.jpg - kopie
Extrakce zubu patří mezi jednoduché a velmi časté stomatochirurgické výkony. Většinou probíhá zcela bez komplikací, někdy však mohou nastat více čí méně závažné komplikace, které je potřeba řešit.

Jak probíhá hojení extrakční rány?

Hojení extrakční rány je ovlivněno řadou faktorů, mezi nimiž hraje hlavní roli průběh zákroku, celkový zdravotní stav, úroveň ústní hygieny a stav extrahovaného zubu. Samotné hojení probíhá tak, že extrakční rána je nejprve vyplněna krevní sraženinou, tzv. koagulem, které je následně z okolní kosti nahrazeno granulační tkání, někdy také nazývanou „hojivou tkání". Tato tkáň se posléze změní na vazivo a později na kost. Nakonec se nově vzniklá kost zcela překryje sliznicí a místo po extrakci se zacelí.

Jak vzniká alveolitida?

Alveolitida, laicky zánět zubního lůžku (pozn.: pozor, existuje i plicní alveolitida), je jednou z nejčastějších postextrakčních komplikací. Zjednodušeně řečeno se jedná o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, hovoříme o tzv. suchém lůžku (alveolitis sicca), nebo rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci. Tento stav nazýváme hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Poté dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázen silnými bolestmi.

Příznaky alveolitidy

S alveolitidami se setkáváme přibližně u 8 % pacientů po extrakcích zubů. Častější jsou u žen a v dolní čelisti s největší frekvencí výskytu v oblasti třetích stoliček. Zánět lůžka po extrakci zubu na sebe zpravidla upozorní intenzivní bolestí extrakční rány, která nastupuje za 48–72 hodin po výkonu a vyzařuje do okolí. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se však setkáváme běheme alveolitidy s vysokou teplotou nebo schváceností.

Diagnostika alveolitidy

Diagnostika alveolitidy je vcelku jednoduchá. Pacient přichází s bolestmi, které nelze tlumit léky, a lékař nachází prázdnou extrakční ránu, případně se zbytky potravy nebo rozpadlého koagula (alveolitis sicca). Pokud jsou v ráně páchnoucí zbytky koagula a zanícené okraje, jedná se o alveolitis purulenta.

Léčba alveolitidy

Postup při léčení alveolitid je konzervativní. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým odstraníme rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který postup zvolí.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email