Atrice

atrice-3.jpg - kopie
Po prořezání zubů se setkáváme s poškozením zubních tkání, které vzniká především různými traumaty. Atrice je definována jako otěr tvrdých zubních tkání přímým kontaktem antagonistických nebo sousedících plošek zubů.

Vznik atrice

Antagonistické kontakty zubů vznikají při žvýkání, polykání atd. (asi 1500krát za den). Atrice je tak zvláštní, fyziologickou formou abraze, s většinou minimální ztrátou tvrdých zubních tkání.

S přibývajícím věkem je ovšem atrice výraznější. Fyziologická pohyblivost zubů způsobuje také v aproximálním prostoru otěr dvou sousedících plošek. Tím se primárně bodový aproximální kontakt mění na plošný kontakt. Současným meziálním pohybem zubů (8-10 mm během 40 let) dochází k zesílení aproximálního kontaktu.

Faktory ovlivňující atrici

K podstatně rozvinutějšímu patologickému opotřebení tvrdých zubních tkání však vede celá řada faktorů. Psychogenní příčiny jako stres, zlost a jiné tak vedou k častějším a déletrvajícím kontaktům zubů (parafunkcím), často spojených s bruxismem.

Významné faktory vyvolávající atrici a abrazi jsou rovněž nesprávně tvarované okluzní plošky výplní nebo korunek (např. předčasný kontakt, artikulační překážky).

Další etiologické faktory patologického otěru zubů jsou neuromuskulární poruchy v oblasti čelistí a obličeje a také anomálie v postavení zubů.

Příznaky atrice

Klinicky na zubech rozeznáme nejprve ve sklovině, později také v obnaženém dentinu hladké, rovné plochy (atriční fasety), které na sebe někdy nasedají pod určitým úhlem a jsou koronárně ohraničeny ostrou hranou.

Při lateropulzích dolní čelisti po sobě antagonisté kloužou přesně po těchto ploškách. Je-li otěr opravdu výrazný, dochází ke ztrátě značné části korunek příslušných zubů, které jsou vyrovnávány takzvaným okluzálním driftem (vyrůstáním zubů z alveolu až k získání nového kontaktu).

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email