Dekubitální vřed v ústech

dekubitalni-vred.jpg - kopie
Dekubitální vřed (traumatický ulcus) je ohraničená odúmrť tkáně, která vzniká v místech vystavených dlouhotrvajícímu mechanickému tlaku a její příčinou je nedostatečná výživa ze stlačených cév.

Vznik vředů

Podpůrnými činiteli při vzniku dekubitálního vředu jsou zmenšená odolnost tkání při těžkých vysilujících chorobách, diabetes mellitus, kardiovaskulární insuficience a vazomotorické poruchy periferních cév, nedostatečná hygiena ústní dutiny, nervové poruchy a přítomnost infekce.

Lokalizace dekubitální vředů

V ústní dutině vzniká obvykle v místech, kde je sliznice trvale drážděna nedokonale provedenou či upravenou fixní nebo snímatelnou náhradou, anebo tam, kde ostré okraje zubů a zubních kořenů sliznici zraňují. Nejčastěji je postižena sliznice tváří, alveolárních výběžků a oblasti ústní předsíně.

Vzhled dekubitálních vředů

Vřed je patrný jako různě velký, plošný defekt sliznice s mírně vyvýšenými okraji a šedavě žlutou spodinou, sliznice v okolí je zarudlá. V pokročilých stadiích se zvětšuje do stran i do hloubky, postižená tkáň je nekroticky rozbředlá a přítomnost sekundární infekce může způsobit i zánět v kolemčelistních prostorech.

Příznaky dekubitálních vředů

Subjektivní příznaky provázejí i zcela nepatrné defekty, nemocní si naříkají na mravenčení nebo pálení, u větších defektů je bolest krutá, ostrá, vyvolají i polykání slin nebo příjem tekutin.

V diferenciální diagnóze je třeba rozlišovat řadu vředovitých afekcí, které na sliznici ústní uditny přecházejí, což bývá někdy velmi obtížné (karcinomový vřed, periadenitis, specifické záněty, stomatitidy, kolagenózy). Traumatický vřed se obvykle zahojí spontánně během několika dnů až týdne po odstranění vyvolávajícího činitele.

Léčba dekubitální vředů

Spočívá především v okamžité eliminaci dráždivého činitele (zábrus protézy, extrakce kořene zubu, extrakce zubu prořezaného mimo řadu, úprava zubních hrbolků). Náležitou pozornost je třeba věnovat hygieně ústní dutiny; doporučujeme výplachy roztokem peroxidu vodíku, odvarem heřmánku, Rivanolem, roztokem hypermanganu apod.

U těžších afekcí a u nemocných, u nichž se předpokládá celkově snížená odolnost organizmu, jsou indikována i antibiotika podle citlivosti.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email