Epulis

epulis.jpg - kopie
Popisné označení epulis je ohraničený útvar, který se vytváří na sliznici alveolárního výběžku a makroskopicky se podobá nádoru. V ozubené čelisti má zcela mimořádnou afinitu k mezizubní papile a marginální gingivě.

Epulis

Považuje se za reparativní chronický proliferatívní zánět, je zvláštní reakcí organizmu na chronické zevní dráždění (např. traumatizace zbytky kariézních zubů, dráždění zubní protézou, zubním kamenem apod.), jindy se jedná o procesy nezánětlivé, resorptivní nebo hormonální. Z biologického pohledu jsou útvary benigními.

Příznaky epulis

Na dáseň nasedají epulidy častěji z vestibulární strany než ze strany orální, jestliže rostou mezi zuby, mohou je od sebe roztlačovat, nalezneme je i na sliznici bezzubého alveolárního výběžku. Ke spodině adherují celou svou plochou, anebo jenom různě širokou stopkou, kost pod útvarem resorbuje nebo do epulidy vrůstají kostní trámce, do některých útvarů vstupuje z kosti i větší nutritivní céva. Dosahují velikosti hrachu až lískového oříšku, menší, nebo naopak nadměrná velikost je vzácností.

Podle složení tkáně, která epulis tvoří, jsou buď tužší (ve skladbě převažuje fibrózní tkáň) nebojsou měkčí (převažuje granulační tkáň), anebo jsou zcela měkké, stlačitelné (v případě převahy cév). Sliznice na povrchu epulidy někdy exulceruje a eroze pak krvácí. Při recidivě onemocnění některé epulidy velmi rychle narůstají i během několika dnů.

Z morfologického hlediska se epulidy dělí na tyto druhy:

Epulis gigantocellularis

(synonyma obrovskobuněčná epulis, periferní obrovskobuněčný reparativní granulom) Vyrůstá na dásňovém výběžku v krajině frontálních zubů (mezi malým řezákem a špičákem), premolárů a molárů, nejčastěji z mezizubní papily, objeví se však i na bezzubé dásni, většinou široce nasedá a pevně souvisí se svou spodinou. Vyskytuje se poměrně často, dosahuje velikosti až 2 cm, tkáň epulidy je měkká, značně cévnatá, povrch je hrbolatý, příznačné je hnědočerné nebo modrofialové zbarvení. Může se objevit i v kosti horní nebo dolní čelisti, má pak mnohé společné znaky s hnědým nádorem (osteoklastomem) a jejich rozlišení je problematické.

Na skiagramu nalezneme změny jak na zubech, tak na kosti dásňového výběžku. Kostní změny mají osteolytický charakter- ohraničená projasnění s částečně vymizelou kresbou spongiózní trámčiny, změny na zubech spočívají především v jejich abnormálním postavení.

Léčba epulis gigantocellularis

Záleží v radioterapii nebo se léčí chirurgicky - exstirpace v místním znecitlivění až do zdravé tkáně. Dočasné zuby se při výkonu extrahují, stálé zuby se šetří. Jenom v případech, kdy stálý zub brání kompletnímu vybavení útvaru, odstraňuje se současně (po málo radikálním výkonu epulis recidivuje).

Epulis granulomatosa

V podstatě granulační tkáň, která je bohatá na cévy, tvoří se v místě chronického zánětlivého dráždění nebo jsou její příčinou vlivy hormonální (epulis gravidarum). Vyrůstá na dásni ze zubů zničených kazem, ze zubního lůžka pod zalomeným a ponechaným kořenem nebo v místech vylučujícího se kostního sekvestru. Dosahuje velikosti hrachu až lískového oříšku, je tmavě červená, měkká, snadno krvácí.

Léčba epulis granulomatosa

Epulis se snáší skalpelem nebo elektrickou kličkou či laserem, současně je nutné odstranit i příčinu chronického dráždění.

Epulis fibromatosa

Vychází z periostu dásňového výběžku nebo z periodoncia. Má polokulovitý tvar a na dáseň nasedá buď široce, nebo úzkou stopkou, povrch má hladký, krytý sliznicí.

Palpačně je útvar tuhý - histiologicky se skládá z vaskularizovaného, často sklerotického kolagenního pojiva, v centru dochází často k novotvorbě pletivové kosti - epulis osteofibromatosa.

Chronickým drážděním sliznice snímatelnou zubní náhradou, zejména ve frontálním úseku homího vestibula, vzniká protáhlý fíbrózní útvar s hlubokou rýhou uprostřed, do níž zapadá okraj protézy - epulis físsurata (granuloma fissuratum).

Léčba epulis fibromatosa

Léčí se chirurgicky, útvar se exciduje až do okolní zdravé tkáně, v případě fisurálního granulomu je zpravidla nutné spojit výkon s neoformací vestibula.

Granuloma pyogenicum

(synonyma botryomyokom, granuloma teleangiectaticeum, epulis haemangiomatosa) Chronický, proliferativní granulomatózní zánět vzniklý na podkladě malého traumatu s přispěním stafylokokové nebo streptokokové infekce. Vyskytuje se na rtech, jazyku nebo tvářové sliznici.

Klinicky se projeví jako nádorek velikosti hrachu až třešně, široce přisedá ke spodině, má červenou nebo hnědočervenou barvu a vzhledem připomíná bohatě vaskularizovanou granulační tkáň nebo infikovaný kapilární hemangiom. Snadno krvácí, na povrchu dochází k ulceraci a tvorbě krust.

Léčba granuloma pyogenicum

Spočívá v excizi, osvědčuje se i radioterapie v protizánětlivé dávce, užívá se také kryoablace nebo laserová terapie.

Epulis congenita

Histologicky se podobá myoblastickému myomu, mnozí ji proto považují za afekci identickou.

V klinickém obraze se jeví jako malý nádorek, který nasedá na alveolární výběžek, někdy je stopkatý nebo nasedá širší bází, najčastěji u děvčátek v horní Čelisti.

Léčba epulis congenita

Exstirpace se provádí v půl roce věku dítěte, je-li však překážkou ve výživě kojence, odstraňuje se již v prvém týdnu po narození.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email