Hojení kosti

hojeni-kosti.jpg - kopie
Kostní hojení po fraktuře je jedinečný regenerační proces, který se liší od hojení všech ostatních tkání v těle, ty se hojí jizvou. Výsledkem kostního hojení je plnohodnotná kostní tkáň. Tento proces je řízen širokým spektrem celkových a místních vlivů - růstové faktory, cytokiny, morfogeny, cévní a mechanické vliv.

Tři typy kostního hojení

Rozeznávají se tři základní typy kostního hojení: hojení svalkem, přímé hojení (haverská remodelace) a primární angiogenní osteogeneze.

Hojení kosti svalkem

(sekundární kostní hojení) Dochází k němu v těch případech, kdy je mezi úlomky zachován alespoň minimální pohyb. Vlastní tvorba svalku probíhá v několika stadiích:

Proliferační fáze kostního hojení

Bezprostředně při úrazu dochází ke tvorbě hematomu v místě zlomeniny z přerušených periostálních i endostálních cév a z cév haverských systémů; v následujících 24 hodinách dochází k organizaci hematomu, probíhá zánětlivá reakce charakterizovaná migrací leukocytů, fagocytózou, transformací fibroblastů a tvoří se granulační tkáň;

Tvorba vazivového svalku (diferenciace)

V průběhu této fáze dochází k postupnému přemostění fragmentů vazivovými pruhy s kolagenními vlákny a prorůstáním novotvořených cév pokračuje diferenciace;

Tvorba primárního kostního svalku (osifikace)

Probíhá cestou desmogenní osifikace (pletivová kost aponuje na povrch kolagenních vláken) a osifikace chondrogenní (tvorbě kosti předchází odbourávání chrupavky pomocí chondroklastů), v průběhu 2-3 týdnů tak vazivový svalek migrací a aktivací osteoblastů a ukládáním minerálních látek osifikuje;

Kostní modelace a remodelace

Spojení kostních fragmentů je zpočátku nepravidelné, zajištění je pletivovou kostí a nepravidelně uspořádanou trámčinou a pod vlivem funkčních podnětů (tedy intermitentního zatěžování) dojde k přestavbě kostního svalku. Povrchové procesy tedy apozice a resorpce se nazývají modelací, vnitřní haverská přestavba se označuje termínem remodelace.

Jednotlivá stadia vývoje svalku nejsou časově přesně ohraničená, nýbrž se překrývají, tento způsob hojení je typický pro zlomeniny, kde jsou lomné fragmenty navzájem oddělené. Významnou úlohu v procesu hojení mají jak cévní faktory (významně se podílejí na kostním hojení endostální složkou), tak i mechanické faktory (zásadním způsobem ovlivňují diferenciaci svalku). Takové působení vede k desmogenezi, tlak ve svalku k chondrogenezi, pro osifikační fázi je zapotřebí mechanického klidu.

Přímé hojení

(haverská remodelace) Dochází k němu v případech, kdy je zajištěn těsný anatomický proces kostních fragmentů (tento proces je principiálním podkladem kompresivní dlahové osteosyntézy). V průběhu hojení kosti probíhá přímé prorůstání a spojování haverských kanálků, na rozdíl od hojení svalkem je to ale proces dlouhodobý, neboť cévní pupeny s čelně umístěnými osteoklasty prorůstají rychlostí asi 1 mm za 2-4 týdny.

Štěrbinové kostní hojení

(primární angiogenní osteogeneze) Jde o výjimečnou situaci v případech ošetření fraktur stabilní osteosyntézou v místech neúplného kontaktu mezi fragmetny (pravděpodobně nejčastější druh kostního hojení v případech osteosyntézy zlomenin čelistních kostí). Podobně, jako je tomu při vývoji svalku, se lomná štěrbina vyplní nediferencovanou mezenchymovou tkání a ta pak přímo osifikuje v mechanicky klidném prostředí. Kost má zprvu pletivový, později lamelami charakter, je prostorově zcela neorientovaná.

Jednotlivé druhy kostního hojení mají odlišný skiagrafický obraz, který je závislý na způsobu ošetření zlomeniny. V případě hojení svalkem je po 3 až 4 týdnech patrný kontrastní svalek. U primárního a štěrbinového hojení můžeme naopak paradoxně pozorovat zvýšenou transparenci kostních fragmentů podél lomné linie, která je způsobená probíhající osteoklastickou remodelační aktivitou a pochopitelně neznamená poruchu či opoždění hojení zlomeniny.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email