RADIAČNÍ REAKCE NA KŮŽI

Časné změny, které se objevují již během ozařování nebo v následujících týdnech, se projevují na kůži erytémem, zvýšením její suchosti a epilací. Klinickým projevem větších změn je exsudativní dermatitis, při které pokožka zrudne, zduří, je bolestivá, později se objevují ložiska s exsudací. Kůže v ozařované oblasti se nesmí omývat vodou ani mýdlem, vousy se neholí, doporučuje se pouze kůži zasypávat indiferentním zásypem. Při projevech sekundární infekce se podávají antibiotika, po zhojení se kůže natírá olivovým olejem nebo Infadolanem.

Pozdní změny přicházejí ve formě zvýšené pigmentace pokožky a příznačná je její zvýšená suchost a fragilita. Dalším důsledkem je fibróza podkoží různého stupně a přetrvávající epilace. Tato chronická subkutánní fibróza se vytváří v průběhu asi šesti měsíců až jednoho roku po skončení ozáření a způsobuje kompresi lymfatických kapilár, která se klinicky projeví otokem.

RADIAČNÍ REAKCE SLIZNICE ÚSTNÍ DUTINY

Začíná již při menší celkové dávce, zpravidla ve 2.–3. ozařovacím týdnu, bývá intenzivnější a vyvolává větší subjektivní obtíže ke konci ozáření. Slizniční reakci, označovanou jako stomatitis nebo mucositis, provází v dalším průběhu ozáření xerostomie, která je důsledkem snížení funkce slinných žláz. Snížená salivace zhoršuje fyziologické samočištění ústní dutiny, dochází ke tvorbě bílých až nažloutlých fibrinózních povlaků a k zánětlivé reakci sliznice v jejich okolí (popisují se jako radiační membrány).

Po ozáření zůstává sliznice dlouho vyhlazená, atrofuje, je fragilnější, nemocný trpí nechutenstvím a pachutěmi. Z chuťových vjemů jsou více postiženy počitky hořké a kyselé, slané a sladké méně, k obnovení chuti dochází zpravidla až po jednom roce.

V průběhu ozařování je nutné dbát na řádnou hygienu ústní dutiny. Ústa se vyplachují několikrát denně vlažným roztokem jedlé sody a kuchyňské soli (na 1 litr vlažné vody 1 lžička sody a 1 lžičky soli), zbytky potravy a zubní povlaky se odstraňují heřmánkovými spreji nebo smotkem vaty smočeným ve zředěném 3% roztoku peroxidu vodíku. K potlačení nepříjemných pocitů spojených s xerostomií se doporučuje vytírat ústa borglycerinem nebo podávat roztok umělých slin, který je složen z metylcelulózy, glycerinu, fyziologického roztoku, citronového oleje a tekutého parafínu.

RADIAČNÍ ZMĚNY NA ZUBECH

Jejich vznik se přičítá porušené trofice zubních tkání na podkladě vaskulárních změn.

U dětí a mladých jedinců dochází po ozáření k poruchám vývoje, kdy stálé zuby buď zcela chybí, nebo jsou malformované, předčasně se uzavírá foramen apicis dentis.

U dospělých se nejčastěji pozoruje tvorba žlutých až hnědých skvrn v oblasti zubních krčků, které se progresivně zvětšují, postihují celou korunku a posléze vedou k jejímu odlomení (radiační karies). V pokročilejším stadiu jsou takto postižené zuby příčinou pulpitických bolestí.

LÉČBA

Spočívá v řádném ošetření kazů, případně v exstirpaci zubní dřeně a endodontickém ošetření kořene. K zamezení rozvoje radiačního zubního kazu se používá kombinace fluoridu sodného a chlorhexidinu. Doporučuje se lokální aplikace pasty s 1% roztokem NaF a 1% roztokem chlorhexidin glukonátu (aplikuje se po dobu 4 dnů) a každodenní kloktání roztokem 0,05% NaF a 0,2% chlorhexidinu. Nejdůležitějším preventivním opatřením je komplexní sanace chrupu před ozařováním.

RADIAČNÍ POSTIŽENÍ KOSTI

Osteoradionekróza, respektive osteoradiomyelitis vzniká zpravidla po traumatu nebo i po prosté extrakci zubu, kdy je do zářením postižené kosti zanesena infekce. Komplikace přichází až u 10 % léčených, postižena bývá nejvíce dolní čelist, a sice její tělo. V ozářené kosti je porušen její metabolizmus, zmenšuje se počet osteoblastů, cévy vykazují snížený tonus a poškození arteriální intimy, někdy dojde až k jejich obliteraci a k poruchám výživy kosti.

Klinicky bývá vznik osteoradiomyelitidy provázen neuralgiformními bolestmi, jindy je prvním klinickým příznakem zdlouhavé hojení rány, které probíhá pod obrazem hnisavé alveolitis. V dalším průběhu se tvoří slizniční nebo kožní píštěle, nekrózy a zvředovatění gingivy, dochází k tvorbě kostních sekvestrů.

LÉČBA

Prvořadý význam má chirurgický výkon (resekce postižené části kosti), podávají se antibiotika, léčení je vždy dlouhodobé a svízelné.

PROFYLAXE

Spočívá v dokonalé sanaci celé ústní dutiny před zahájením radiační léčby, v eliminaci ponechaných zubních kořenů, gangrenózních zubů s periapikálním nálezem a retinovaných zubů. Časový odstup mezi poslední extrakcí a zahájením ozařování by měl být nejméně desetidenní. Pokud je nutné extrahovat v průběhu ozařování, je třeba výkon provést v antibiotické cloně (Tetracyklin, Erytromycin, Lincomycin, Dalacin, Oxacilin). Extrakce se provádějí ve svodné anestezii bez vazokonstrikční přísady a s co nejmenší traumatizací tkání. K eliminaci vzniku nežádoucích účinků sekundárního záření se doporučuje v ozařované oblasti nahradit kovové výplně cementovými nebo fotokompozitními, odstranit kovové korunky a kovové fixní náhrady, případně je krýt pryskyřičnými dlahami. Snímací zubní náhrady se zhotovují až v odstupu několika měsíců.

CELKOVÁ RADIAČNÍ REAKCE

Někteří nemocní si stěžují v průběhu ozařování na bolesti hlavy, mají nauzeu i zvrací, cítí se výrazně unaveni, zaznamenán je i úbytek na hmotnosti. U některých nemocných se mění krevní obraz, klesá počet lymfocytů i dalších elementů bílé a později i červené krevní řady. Nepříjemné pocity malátnosti se dostavují při pobytu na slunci. Důležitým činitelem v prevenci a léčení těchto postradiačních komplikací je doplňková léčba, která spočívá v polyvitaminózní a substituční terapii. V případě postižení orgánů ústní dutiny superinfekcí se podávají antibiotika nebo antimykotika (při moniliáze).