Melanoblastom

melanoblastom.jpg - kopie
Melanom je maligní melanocytámí nádor, který vedle kůže může postihnout také oko, sliznice ústní dutiny a vnitřní orgány. Incidencí nepatří mezi nádory časté, ale svými biologickými vlastnostmi se řadí k nádorům nejzhoubnějším.

Vznik melanoblastomu

(synonyma maligní melanom, melanosarkom, melanokarcinom) Nejvýznamnějšími etiologickými faktory nádoru jsou UV záření a typ kůže. U většiny nemocných vzniká primárně ve zdravé kůži, u 1/3 nemocných je způsoben maligní transformací předchozích pigmentových afekcí (dysplastické névy, získané nebo velké kongenitální névy). Kromě mutagenního účinku UV záření se na vzniku nádoru podílí také imunosuprese vzniklá prudkým osluněním. Tak u lidí se světlou pokožkou, kteří mají tendenci ke tvorbě pih a snadnému spálení kůže, stoupá riziko vzniku nádoru.

Příznaky melanoblastomu

V klinickém obraze a s přihlédnutím k biologickému chování nádoru se rozeznávají lentigo maligna melanom (LMM), superflciálně se šířící melanom (SSM - superficial spriding melanoma), sekundárně nodulární superflciálně se šířící melanom (SNSMM), nodulární melanom (NM) a akrolentiginózní melanom.

První známkou malignity pigmentového névu je změna jeho barvy v černou, svěděni, vyvýšení nad okolí a krvácení. Vlastní nádor má tvar uzlu nebo hrbolu tmavohnědé až černomodré barvy s perleťovým leskem, který roste rychle až překotně a velmi často metastázuje cestou lymfatickou do regionálních uzlin nebo cestou krevní do řady orgánů (plíce, mozek, játra, ledviny, kosti). Růst melanomu v ústní dutině je jednou velice rychlý a je provázen silnými bolestmi, jindy se dlouho propaguje místně a je spojen s potížemi při rozmělňování a polykání potravy, později i s potížemi dýchacími.

Někdy není nádor pigmentovaný a převládají změny podobné granulační tkáni (caro luxarians) s hemoragickými krustami na povrchu - amelanotický melanoblastom.


Léčba melanoblastomu

Většinou chirurgická, excize musí být radikální a je urgentním výkonem. Při postižení regionálních lymfatických uzlin metastázami odstraňujeme tyto současně s primárním nádorem, provádí se bloková disekce lymfatického aparátu příslušné oblasti. Názory se různí na provádění elektivních disekcí nepostižených regionálních lymfatických uzlin. Účinná je i radiční léčba (metodou hyperfrakcionizace záření), podávají se cytostatika (základní složkou kombinace jsou DTIC, preparáty nitrosourey), užívá se též imunoterapie (BCG vakcína, Corynebakteriumparvum, interferony, Interleukin 2, vakcíny připravené z nádorových buněk.

V rozhodování o léčebné taktice je rozhodujícím faktorem histologické vyšetření, při kterém se sleduje stupeň pronikání nádorových struktur do hloubky (klasifikace podle Clarka), měří se tloušťka nádorů
v milimetrech (klasifikace podle Breslowa) a stanovuje se počet mitóz v zorném poli mikroskopu (klasifikace podle Cochrana).

Hlavními prognostickými faktory u melanomu jsou tloušťka nádoru, hloubka invaze a lokalizace nádoru. Dalšími méně významnými prognostickými faktory jsou věk, pohlaví, trvání anamnézy, zánětlivá lymfocytární infiltrace okolo nádoru, mitotický index a stupeň pigmentace nádoru.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email