Nádory slinných žláz

Nádory mohou být postiženy všechny slinné žlázy, nejčastěji se vyskytují ve žláze příušní (v 90 %), potom ve žláze submandibulámí (v 9 %), vzácné jsou ve žláze podjazykové a v malých podslizničních žlázkách. Histologická kategorizace nádorů slinných žláz je velmi obtížná vzhledem k jejich značné histo-morfologické variabilitě.

Nádory slinných žláz

Z klinického pohledu se zpravidla dělí na sialomy, synsialomy a parasialomy. Sialomy jsou pravými nádory, pocházejí z epiteliálních buněk acinů nebo vývodů, synsialomy vycházejí z intersticiální tkáně slinných žláz, parasialomy jsou všechny typy nádorů epiteliálních i mezenchyálních, které vyrůstají v okolí žlázy a do vlastní žlázy prorůstají, mohou být benigní i maligní.

Klinická symptomatologie nejčastěji se vyskytujících nádorů slinných žláz:

Sialomy

Vzácný nádor, vyrůstá nejčastěji v příušní slinné žláze, charakteristický je jeho pomalý růst, je solidním, dobře opouzdřeným útvarem, proti kůži je pohyblivý.

Pleomorfní adenom

(synonyma smíšený nádor, myxochondroepiteliom, komplexní sialoadenom, mixed tumor, epithelioma remanie) Je nejčastěji se vyskytujícím epiteliálním nádorem slinných žláz, nejvíce ve žláze příušní.
V klinickém obraze se jeví jako polotuhý, pohyblivý útvar, hladkého někdy však uzlovitého či hrbo
latého povrchu, je opouzdřený, roste pomalu, není bolestivý, nezpůsobuje parézu lícního nervu. Pacienti s jeho odstraněním většinou dlouho otálejí. Po neradikálním odstranění recidivuje (vzhledem k polytopickému výskytu nebo při porušení nádorového pouzdra). V mikroskopickém obraze se skládá z ložisek a pruhů myoepiteliálních nádorových buněk, které jsou uloženy ve stromatu myxoidního až chrupavčitého vzhledu. Myxoidní a chondroidní struktury jsou produkty nádorových epiteliálních buněk.
Asi u 5 % nemocných se vyskytuje jeho maligní forma - karcinom v pleomorfním adenomu, jeho existence se projeví náhlým zrychlením růstu, bolestmi ve žláze i parézou lícního nervu.

Adenolymfom

(synonyma papilámí cystadenolymfom, Warthinův nádor, cystadenoma lymphomatosum papilliferum) Měkký, ohraničený a opouzdřený tumor, lokalizovaný nejčastěji v dorzokaudálním pólu příušné slinné žlázy. Roste pomalu, nevede k funkčním poruchám, je nádorem benigním, recidivuje však, jestliže nebyl vcelku odstraněn, byla však popsána i maligní transformace nádoru.
V mikroskopickém obraze jsou patrné jednak cylindrické struktury epitelové, které kryjí povrch papilárních klkovitých výběžků v cystických dutinách, jednak lymfoidní tkáň, která vyplňuje stroma klků a někdy je uspořádána ve folikuly. Nádor je kryt vazivovým, málo vaskularizovaným pouzdrem.

Mukoepidermoidní tumor

(synonyma hlenotvorný epiteliom, epithelioma muciparum, Škorpilův tumor)
Je charakteristický infiltrativním růstem. Projeví se j ako nepravidelně ohraničený uzel, který nemá pouzdro, je tuhé konzistence, nebolestivý, souvisí pevně s parenchymem žlázy. Jeho biologické vlastnosti přecházejí od naprosté benignity k vyslovené malignitě podle histologické formy nádoru, která je buď adenomatózní, solidní - karcinomová nebo smíšená (epithelioma a double metaplasie).

Adenoidně cystický karcinom

(synonyma cylindrom, carcinoma cysticum adenoides)
Vyskytuje se převážně v oblasti patrových slinných žlázek, zřídka ve velkých párových slinných žlázách. Bývá umístěn submukózně, je dobře ohraničený, hrbolatý, polotuhé nebo elastické konzistence, někdy se palpačně podobá cystě. Z biologického pohledu je zpravidla nádorem agresivním, který metastázuje hematogenní i lymfogenní cestou, vytváří orgánové metatázy v plicích, ve skeletu, v mozku, recidivuje místně.
V mikroskopickém obraze jsou pro nádor typické okrouhlé nepravidelné dutinky vyplněné hlenem, které jsou obklopeny myoepiteliálními buňkami. Buněčný epitel bývá cylindrický, ale také kubický nebo polygonální.

Karcinomy

Patří k nim adenokarcinom, dlaždicobuněčný karcinom a karcinom přechodného typu. Z klinického pohledu se rozeznává forma skirhotická (malý, nepravidelný, tuhý uzel) nebo forma medulární (měkká, modrofialově zbarvená, květákovitá tkáň, typický je rychlý růst).

Sarkomy

Jsou svým výskytem vzácné, zpravidla se jedná o vřetenobuněčné formy, angiosarkomy nebo rabdomyosarkomy. Jejich charakteristickou vlastností je rychlý růst s hematogenním metastázováním.

Synsialomy

(synonymum neepitelové nádory) Vycházejí ze tkání intersticia slinných žláz. Nejčastějšími jsou lipomy, dále pak angiomy a jejich varianty a nádory z nervové tkáně. Jsou vzácné, rovněž tak i jejich maligní varianty.

Parasialomy

Podle své biologické povahy buď žlázu odsunují, stlačují nebo do ní vrůstají. Nejčastěji se setkáváme s různými typy angiomů.

Příznaky zhoubných nádorů slinných žláz 

Většinou rychlý růst, nepřesné ohraničení a špatná pohyblivost proti okolním tkáním způsobená infiltrativním růstem, často bolestivost, postižení lícního nervu, kontraktura čelistí při pokročilém růstu, sklon k zakládání lymfogenních a hematogenních metastáz.

Diagnostika 

Na podkladě klinického obrazu a symptomatologie, sonografické a sialografícké vyšetření, scintigrafíe, CT vyšetření, případně biopsie. Pozor! Diagnostické obtíže Činí nádory, které vycházejí z lobulus pharyngealis glandulae parotis.

Léčba NÁDORŮ SLINNÝCH ŽLÁZ 

U bezpečně opouzdřených tumorů je možná exstirpace (enukleace) novotvaru; v příušní
žláze se provádí laterální nebo totální konzervativní parotidektomie se zachováním kmene a větví lícního nervu; u vysloveně maligních novotvarů se provádí radikální odstranění celé žlázy (totální parotidektomie, včetně resekce lícního nervu), současně se také odstraňují všechny hmatné regionální lymfatické uzliny zpravidla v blokové resekci s nádorem, chirurgický výkon se doplňuje chemoterapií a radioterapií, rekonstrukci lícního nervu lze provést nervovým autotransplantátem mikrochirurgickou technikou. Nádory lokalizované v podčelistní nebo v podjazykové žláze se chirurgicky odstraňují zpravidla ve spojení s exstirpací příslušné slinné žlázy, případně se též resekuje část dolní čelisti.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email