Odmítnutí pacienta lékařem

Velmi diskutovaným tématem současnosti je odmítnutí pacienta lékařem. Tento velmi závažný problém nabyl obzvláště v zubním lékařství pozoruhodných rozměrů. Kdy má lékař právo Vás odmítnout a kdy ne se dozvíte v zde.

Odmítnutí pacienta lékařem

Měli bychom vycházet z předpokladu, že lékař nemůže za žádných okolností odmítnout vyšetřit pacienta. Lékař je totiž povinen podat neodkladnou první pomoc každému, kdo je ohrožen na zdraví či životě a popřípadě zajistit další odbornou zdravotní péči. Vždy musí provést alespoň orientační vyšetření na základě něhož stanoví zda se o takovou situaci jedná či ne.

Lékař může odmítnout pacienta

  • Pro chorobný stav pacienta, který vyžaduje specializovaného odborníka. Za tohoto předpokladu se nejedná o odmítnutí nýbrž přesunutí pacienta do odborné péče.
  • Z důvodu vzdáleného bydliště pacienta od místa ordinace.
  • Při nadměrné pracovní zátěži lékaře. Zde záleží čistě na solidárnosti a ochotě lékaře si navýšit počet pacientů. Lékař musí brát v potaz, zda-li by příjem nového pacienta neohrozil stávající kvalitu péče.
  • Převzít do své péče na přechodnou dobu. Viz. výše.
  • Pozn.: Dle etického kodexu České lékařské komory může lékař zamítnout žádost pacienta na základě nedůvěrného vztahu mezi ním a pacientem. Český zákon však tento postoj rezolutně odmítá. Etický kodex ČLK je pouze soubor obecných a etických zásad chování zdravotnického pracovníka.

Lékař může/musí převzít pacienta

  • Za situace jiné, než výše zmínění
  • Pokud je mu to přikázáno zdravotní radou. (např.: Pacient se přestěhoval do blízkosti ordinace, která má již své kapacity plné)
  • Na přechodnou dobu. Zváží-li možná rizika pro své stávající pacienty.

Tyto právní předpisy mohou být za jistých neočekávaných okolností modifikovány.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email