Onemocnění čelistního kloubu

onemocneni-celistniho-kloubu.jpg - kopie
Čelistní neboli temporomandibulární kloub je jedním z nejsložitějších kloubů v lidském těle. Je kloubem složeným -mezi kloubním výběžkem dolní čelisti s kloubní jamkou na spánkové kosti se nachází diskus kloubní. Onemocnění čelistního kloubu zahrnují kromě luxace ještě další změny: vývojové poruchy, záněty, dysfunkční algický syndrom myofasciální, ztuhnutí kloubu a kloubní kontraktům.

Vývojové poruchy čelistního kloubu

Jsou buď kongenitální (porucha 1. žaberního oblouku a rýhy vede k agenezi hlavičky i kloubního výběžku), nebo postnatální (hypertrofie kloubního výběžku a hlavice dolní čelisti, hypertrofie svalového výběžku, změny na kloubní jamce).

Příznaky

Následkem těchto poruch je obličejová asymetrie, laterální deviace dolní čelisti až deformity obličeje - syndrom mandibulofasciální dysostózy.

Léčba

V evolučním stadiu je nutná ortodontická péče, chirurgicky se vada upravuje až po skončení růstu.

Záněty čelistního kloubu

Příčinou onemocnění jsou nejčastěji celkové infekční choroby (tyfus, spála, spalničky, chřipka), sepse, zánět vzniká i šířením infekce per continuitatem (při zánětech příušní žlázy, zvukovodu, středouší nebo při osteomyelitidě větve dolní čelisti), vzácně je čelistní kloub postižen při revmatické polyartritis.

Příznaky

Bolest nad kloubní štěrbinou a hlavicí, omezené otvírání úst, Bonnetovo postavení čelisti (ústa jsou pootevřena a dolní čelist je lehce vysunuta dopředu), brada se uchyluje při otevírání úst ke straně nemocné, palpačně mírné zduření před ušním boltcem, kůže jev pretrageální krajině narůžovělá, u hnisavých zánětů alterace celkového stavu.


Diagnostika

Anamnéza a klinické vyšetření, RTG vyšetření (vyšetření obou kloubů jak při zavřených, tak i maximálně otevřených ústech v bočné projekci a zadopřední projekci podle Clementschitsche, popřípadě tomografícky - rozšíření kloubní štěrbiny, u chronických zánětů deformace kloubních plošek a tvorba osteofytů), artroskopické vyšetření je indikováno jenom u chronických zánětů.

Léčba

Antibiotika, antiflogistika, analgetika, krátkodobá imobilizace čelistí, fyzikální terapie (krátkovlnná diatermie, iontoforéza, diadynamické proudy), laserová terapie, punkce a výplach kloubní dutiny (kloubní laváž, artrocentéza), po odeznění akutních zánětlivých příznaků ihned aktivní rozcvičování otvírání úst.

Dysfunkční algický syndrom myofasciální

(synonyma myoartralgie, Costenův syndrom, osteoarthrosis chronica traumatica, lupavý kloub, artropatie, kloubní dysfunkce) Nejčastějším příznakem onemocnění, který obvykle přivádí nemocného k lékaři, je neuralgiformní bolest v kloubu a okolí, která vyzařuje do okolí kloubu (spánek, obličej, horní a dolní Čelist, krk), je zpravidla jednostranná. Bolest je zpravidla spojená s vestibulokochleární symptomatologií (ušní šelesty, závratě, pocity ucpaného ucha a nedoslýchavost). Otevírání úst je omezené a bolestivé, tento fenomén výrazně vystupuje zvláště po ránu, při prvních pohybech čelisti - tzv. startovací bolest, při otvírání úst dochází k laterální deviaci.

Onemocnění je časté u mladých lidí, vzniká jako následek přetěžování kloubní chrupavky u některých okluzních vad (distookluze s protruzí, převislý skus, vývojové nepravidelnosti čelisti, porušená artikulační rovnováha chrupu). Okluzně-biomechanická teorie nemá v současnosti prioritní postavení při vysvětlování příčin a vzniku choroby. Současné odborné názvy se spíše přiklánějí k psychofyziologické teorii, která vychází z objektivního zjištění zvýšeného svalového tonu u pacientů, kteří jsou neurotičtí, trpí úzkostmi a depresemi. V současné odborné literatuře převládá názor, že hlavními faktory, které jsou odpovědné za většinu onemocnění temporomandibulámího kloubu, jsou spazmus žvýkacích svalů, vrozená dispozice k onemocnění a zvýšený emoční stres.

Léčba

Někdy postačí omezit funkci čelisti a doporučit nemocnému tekutou stravu, vystříhat se pohybů, které bolest zvyšují (nadměrné otevírání úst a ukusování větších a tuhých soust; další stomatologická péče spočívá v úpravě ortodontických vad, odstranění artikulačních překážek v chrupu, důležitá je stomatoprotetická rehabilitace defektů chrupu s vyvážením artikulace. Současně se podávají analgetika, nesteroidní antiflogistika (Rewodina, Diclofenac), sedativa, antidepresiva. Osvědčují se priessnitzské obklady kloubu po dobu 20 minut na noc, Acylpyrin 1 tbl. 3x denně, u spastickoneurotických stavů aplikace tepla soluxovou lampou (30 minut denně, celkem 6 sezení). Rychlou úlevu přináší nákusná akrylátová deska o tloušťce 2-3 mm na dobu 3 týdnů, případně krátkodobá imobilizace čelistí. Z chirurgických výkonů se osvědčuje lokální aplikace anestetika - 1-2 ml 1 % Mesocainu se aplikuje periartikulárně, případně s hydrocortizonem (k anestetiku se přidá 0,25 ml Kenalogu 40, pokud není místní či celková kontraindikace). Vhodným doplňkem konzervativní terapie je rehabilitace otvírám úst, fyzikální terapie (diatermie, diadynamické proudy, iontoforéza), případně laserová terapie. Jestliže konzervativní léčba není úspěšná, přistupuje se k léčbě chirurgické (eminektomie, meniskektomie, neoformace nebo resekce kloubní hlavice). U všech terapeutických výkonů je důležitá psychoterapie.

Ankylosis temporomandibularis

Pevné spojení dolní čelisti s kostí spánkovou, a to buď vazivové (ankylosis fibrosa), nebo kostní (ankylosis ossea). Vyskytuje se nejčastěji v dětství, je způsobena hnisavými záněty kloubu (infekční choroby, sepse, hnisavé záněty středouší), dále osteomyelitidy dolní čelisti, úrazy (porodní trauma kleštěmi, subkondylické zlomeniny dolní čelisti s poraněním zvukovodu), vyskytují se i ankylózy s neznámou příčinou vzniku.

Příznaky

Nehybnost dolní čelisti, výrazná deformace obličeje způsobená poruchou vývoje dolní čelisti - mikrogenie (zkrácení těla i větve dolní čelisti), zakrnělá brada, typická je kostní ostruha čelistního úhlu, obličej nabývá vzhledu označovaného jako ptačí nebo rybí profil, celkový vývoj dítěte je opožděn pro omezenou výživu.

Léčba

U fibrózní ankylózy se zpravidla vystačí s fyzikální terapií. Kostní ankylóza se léčí chirurgicky, spočívá v resekci kostního spojení důležitá je včasná a důsledná rehabilitace a ortodontická péče o chrup, po ukončení vývoje pak chirurgická korekce obličejové deformity. Časté jsou recidivy onemocnění.

Kloubní kontraktura

Ztížené až úplně nemožné otvírání úst. Příčinou bývá nejčastěji akutní nebo chronický zánět kloubu, vedou k ní drobná kloubní mikrotraumata (při abnormálním postavení zubů či čelistí, při poruchách artikulace nebo při vadně konstruovaných protetických náhradách), zlomeniny hlavice a krčku dolní čelisti zhojené v anatomicky nesprávném postavení, nádory, kloubní chondromy.

Léčba

Podle příčiny kontraktury.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email