Ortodontické přístroje

ortodonticke-pristroje.jpg - kopie
Ortodontické přístroje jsou léčebné pomůcky, jejichž regulovaným působením docilujeme morfologické a funkční úpravy postavení zubů, zubních oblouků a čelistí v souladu s léčebným plánem.

Funkce ortodontického přístroje

Funkce ortodontického přístroje spočívá v přenášení vhodně dózovaných a směrovaných sil na zuby, alveolární výběžky a báze čelistí a v eliminaci faktorů působících nepříznivě na vývoj a funkci chrupu (tlak tváří, nevyvážený tonus rtů a jazyka). Ortodontické přístroje dělíme podle způsobu začlenění do chrupu na přístroje fixní a snímací, podle rozsahu na mono-, maxilární a bimaxilární a podle typu působení na přístroje pracující na principu aktivní mechanoterapie (přístroje využívající alodynamické síly) a na přístroje funkční.

Fixní ortodontické přístroje

Fixní přístroje jsou přístroje, jejichž konstrukční prvky jsou upevněny přímo na zuby. Skládají se z tzv. breket, neboli zámků, které jsou na sklovinu zubu fixovány speciálními materiály, neboje zámek součástí kroužku, který je na zub nacementován. Na kotevních zubech, na nichž je přístroj zakončen a o něž se opírá, jsou nacementovány kroužky s kanylami uzpůsobenými pro umístění zakončení drátěných intraorálních oblouků, Intraorální oblouky mají různý rozsah a tvar. Zaujímají celý zubní oblouk nebo jeho části (parciální oblouky). Jsou umístěny vestibulárně nebo orálně. Intraorální drátěný oblouk je svými vlastnostmi danými materiálem, zpracováním a tvarováním určen k tomu, aby po upevnění do zámků (přivázání drátěnými či elastickými ligaturami, zámková zařízení, zasunutí) a kanyl vyvolával zrněny v postavení jednotlivých zubů a jejich skupin.

K příslušenství fixních přístrojů dále patří různé typy intramaxilárních a intermaxilárních elastických tahů, tlačných a tažných spirál, přídatných pružin, a extraorálních tahů.

Výhodami fixních přístrojů jsou především řízený intenzivní účinek, který není závislý na spolupráci pacienta, možnost efektivní léčby závažných ortodontických anomálií i po ukončení růstu a rychlost vhodně načasované terapie. Fixním přístrojem lze navodit řízený pohyb kořene zubu (bodily pohyb a torze kořene). Nevýhodou jsou estetické nedostatky viditelného přístroje fixovaného na zubech, zvýšené nároky na hygienu, jejíž provádění vyžaduje trpělivost a pečlivost i možné riziko poškození zubů ve smyslu přetížení jejich závěsného aparátu, resorpce kořenů, poškození vitality zubu nebo demineralizace skloviny (dále viz fixní přístroj). Snímací přístroje jsou přístroje, které je možné kdykoliv z úst vyjmout. Skládají se z pryskyřičné báze různého rozsahu a drátěných konstrukčních prvků, které mají funkci převážně retenční a stabilizační. To jsou ortodontické spony a labiální oblouk. Báze přístroje bývá různým způsobem členěna, obsahuje aktivní prvky v podobě šroubů a pružin.

Snímací ortodontické přístroje

Snímací přístroje dělíme na monomaxilární, umístěné na jedné čelisti. Sem řadíme patrovou desku a dolní desku. Druhou skupinu tvoří přístroje bimaxilární, kam patří nejrůznější typy aktivátorů. Snímací přístroje působí jednak na principu využití alodynamických sil, jejichž působení je dáno aktivací šroubů a napružením drátěných prvků. Dalším principem je funkční působení, tj. léčebné využití změn funkční rovnováhy či nerovnováhy svalových skupin orofaciální soustavy. Spadá sem také omezení (odclonění) nežádoucího svalového působení na chrup.

Snímací přístroje používáme především v době výměny chrupu, proto je velmi důležité jejich vybrušování a tím řízení směru erupce zubů do správné okluze.

Závažné poškození zubů přetížením u snímacích přístrojů prakticky nehrozí, protože pacient přístroj, který mu působí bolest, odkládá. Také udržování dobré hygieny chrupu i přístroje je poměrně snadné.
Nevýhodou snímacích přístrojů je potřeba disciplinované spolupráce pacienta a nemožnost navození kontrolovaných pohybů kořenem zubu. Těžké ortodontické vady snímacími přístroji nevyléčíme a je třeba mít na mysli, že doba jejich efektivního využití je obvykle ukončena s ukončením výměny chrupu.
Výjimku tvoří snímací ortodontické přístroje, které používáme jako retenční po léčbě fixními přístroji
a snímací přístroje a dlahy, které využíváme při léčbě onemocnění temporomandibuíárního kloubu.


Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email