Paradentóza

Paradentóza, odborně parodontitida, je nepříjemné onemocnění dásní a okolí zubů, které během života postihne spoustu z nás. Tato bakteriální infekce může probíhat dlouhou dobu zcela nepozorovaně a bez příznaků, což zvyšuje její závažnost a následky, které na zubech zanechává.

Paradentóza (parodontitida)

je zastaralé označení pro parodontitidu, což je dlouhodobé onemocnění závěsného aparátu zubu neboli parodontu. Paradentóza patří mezi infekční onemocnění a svou četností mezi nejčastější nemoci vůbec. Postihuje 30 % obyvatel České republiky ve věku 35–40 let. S přibývajícím věkem frekvence výskytu paradentózy stoupá, přičemž se zhoršují příznaky i následné komplikace. Obecně je paradentóza považována za nejčastější příčinu vypadávání zubů. Její destruktivní chování ničí závěsný aparát zubu, který posléze nemůže plnit svou funkci a zub vypadává. Neplatí však, že pacient trpící paradentózou je dříve či později odkázán na celkovou zubní náhradu, tzv. klapačky. Jelikož paradentóza není souhrnné označení pro onemocnění všech zubů, může být vyjádřena u jediného zubu nebo postihnout celý chrup. Obecně ale platí, že neléčená paradentóza má tendenci se rozšířit i na doposud zdravé zuby.

Parodont

Hlavním úkolem parodontu je ukotvení zubu v kosti. Pro tento účel je složen z několika částí, přesněji dásně, zubního cementu, periodoncia a kosti, které dohromady zamezují vypadnutí chrupu. Dáseň pokrývá kost a zabraňuje pronikání bakterií podél zubu ke kořenům. Zubní cement pokrývající zuby slouží především k uchycení vláken, která udržují zub v kosti. Periodoncium se nachází mezi kostí a zubním cementem kryjícím kořen zubu. Je tvořeno vlákny zakotvenými na obou stranách, a udržuje tak zub na svém místě. Alveolární kost je úsek horní a dolní čelisti, v němž jsou zakotveny zuby.

Příčina vzniku paradentózy

Paradentóza vzniká z mnoha příčin, které mohou být jednak samostatnými vyvolavateli nemoci, nebo může ke vzniku dojít jejich kombinací. Nicméně jednoznačně nejčastější příčinou vzniku paradentózy je špatná hygiena dutiny ústní. Paradentóza, jak jsme uvedli na začátku, je infekční onemocnění způsobené bakteriemi. Tyto bakterie se nejčastěji hromadí na povrchu zubu ve formě zubního plaku. Při dlouhodobém pobytu v ústech začnou produkovat jedovaté a agresivní látky, které způsobí zanícení, zčervenání a otok dásní. Proč dásní? Dásně jsou jedinou měkkou tkání v blízkém okolí zubů. A právě zánět dásní, jehož projevem jsou oteklé a zarudlé dásně se sklony ke krvácení, může při dlouhodobém neléčení vést k paradentóze.

Zubní plak a paradentóza

Dlouhodobě usazený zubní plak se vyskytuje na hůře přístupných místech, která běžný uživatel nečistí. Jde především o prostor mezi zubem a dásní, který k zubu nepřiléhá natěsno, ale vytváří kolem zubu jakýsi val. O existenci tohoto prostoru, odborně nazývaného dásňový žlábek, se přesvědčíte zasunutím vláken zubního kartáčku podél zubu k dásni. Vlákna kartáčku se v délce zhruba 2 mm schovají pod dáseň. Nahromadění bakterií v tomto prostoru výrazně usnadňuje vznik paradentózy, jelikož při šíření zánětu dochází k prohloubení dásňového žlábku, což umožní ještě větší hromadění škodlivých bakterií, zvýšení intenzity zánětu a urychlení procesu zkázy závěsného aparátu zubu. Neléčená paradentóza často končí viklavostí a následným vypadnutím zubu.

Faktory ovlivňující vznik paradentózy

Riziko vzniku paradentózy je bez ohledu na kvalitu ústní hygieny pro každého jiné. Existuje spousta lidí, kteří jsou nositeli bakterií způsobujících paradentózu, avšak u nich paradentóza nikdy nevznikne. Je to dáno kvalitní ústní hygienou a různou citlivostí každého z nás. Roli zde hraje řada faktorů, mezi kterými nejčastěji zaznívá dědičnost.

Dědičnost

Dědičnost pro vznik paradentózy nebyla doposud potvrzena, a proto ji považujeme za bezvýznamnou. Naopak se dá určit řada dědičných syndromů, které nesou zvýšené riziko vzniku paradentózy:

  • cyklická neutropenie,
  • chronická benigní neutropenie,
  • Chediak-Steinbrinck-Higashiův syndrom,
  • Papillon-Lefévreův syndrom,
  • Downův syndrom.

Zubní kámen

Zubní kámen vzniká ukládáním minerálů ze slin do zubního plaku a obecně vzniká na špatně čištěných či hůře přístupných místech. Zubní kámen rozdělujeme na subgingivální (uložený pod dásní) a supragingivální (uložený nad dásní). Zubní kámen je na povrchu hrubý, což usnadňuje usazování bakterií a jeho přibýváním dochází k mechanickému porušování dásní a parodontu. Tato skutečnost ulehčuje vznik paradentózy.

Kouření

Kouření je jedním z nejvíce se rozšiřujících rizikových faktorů pro mnoho typů onemocnění. Paradentóza je dle řady studií s kouřením přímo spojena a statisticky u kuřáků stoupá riziko vzniku paradentózy 4–10krát. Kouření navíc snižuje obranyschopnost organizmu proti bakteriím. Zvláště velký problém nastává u silných kuřáků se špatnou ústní hygienou.

Všechny výše uvedené faktory jistě mohou ovlivnit zdraví ústní dutiny. Všeobecně však platí, že bez plaku není kazu ani paradentózy. Pokud budeme dodržovat zásady správné zubní hygieny, a pravidelně tak odstraňovat zubní plak a společně s ním bakterie zodpovědné za vznik paradentózy, onemocnění závěsného aparátu zubu nás nepotká.

Příznaky paradentózy

Zarudlé a oteklé dásně jsou prvním příznakem probíhajícího zánětu dásní, který vzniká nejčastěji na podkladě dlouhodobého usazování zubního plaku. Zubní plak obsahuje bakterie produkující řadu jedovatých látek, jenž dráždí dáseň.

Krvácení dásní je varovným znamením, že dlouhodobě oteklé dásně, které jsou ve své podstatě přeplněny krví a reagují na jakýkoliv mechanický podnět krvácení, mohou podlehnout paradentóze.

Odhalování krčků se projevuje častokrát zvýšenou citlivostí zubů především na teplé a studené podněty. Je způsobeno ústupem dásní před dlouhodobým drážděním bakteriemi a častokrát je projevem probíhající paradentózy a prohlubování dásňového žlábku.

Paradontální choboty jsou jednoznačným příznakem paradentózy. Chobot vzniká prohlubováním dásňového žlábku podél zubu, vytvoří se zde tzv. kapsa, ve které se může hromadit více zbytků potravin a bakterií.

Zápach z úst nacházíme u většiny pacientů s paradentózou. Je způsoben bakteriemi produkujícími řadu látek a parodontálními choboty, které poskytují dostatečný rezervoár pro jejich přežití a usazování zbytků potravin.

Viklavost zubů je způsobena úbytkem parodontu, který se nejprve projevuje odhalením zubních krčků, parodontálními choboty a v poslední fázi odhalením zubních kořenů. Takto postižený chrup má již minimální šanci se v ústech udržet.

Poslat známému
  
  

napsali jste:

25.9.13 michala

Dobrý den, chtěla bych pouze upozornit, že není paradontóza ale parodontóza.
S pozdravem Onderková

Přidat nový komentář



Email