Parotitis

parotitis.jpg - kopie
Parotitis je latinské označení pro zánět příušní slinné žlázy, který může být původem bakteriální, virový nebo mykologický. Infekce může proniknout do žlázy slinovodem z úst nebo cestou krevní či lymfatickou anebo oběma uvedenými cestami současně.

Příznaky parotitis

Náhlá tupá bolest a zduření v krajině parotické, vyšetřením se zjistí teplota, tuhé zduření žlázy bolestivé na pohmat, různě objemný kolaterální edém. Typickým nálezem je zvednutý lalůček ušního boltce a zarudlá a zduřelá papila salivaria Stenonova vývodu, sporadický výtok hnisavého sekretu z vývodu žlázy. Dále mohou být pocity suchosti v ústech, obtíže při polykání a otevírání úst.

Parotitis epidemica (příušnice)

Nejčastěji forma zánětu příušní slinné, hematogenní descendentní forma zánětu. Příušnice jsou infekčním onemocněním, původcem je virus ze skupiny myxovirů, ponejvíce postihuje děti předškolního a školního věku, u dospělých se objevuje zřídka. Onemocnění přichází zpravidla v menších epidemiích v zimních měsících, inkubační doba je asi tri týdny, přenos infekce se děje vzdušnou cestou, přímým stykem s nemocným, je možný, i když vzácný přenos močí a nepřímý přenos kontaminovanými předměty.

Příznaky příušnic

Nemoc začíná nejasnými celkovými příznaky, horečkou, katarem horních cest dýchacích a současně zduri jedna příušní žláza. Postižená žláza je na pohmat měkká, mírně bolestivá, má těstovitou konzistenci, zduření nápadně deformuje obličej. Salivace je snížená, otvírání úst je omezené pro bolestivost. Postižením jedné příušní žlázy může onemocnění skončit, častěji však dochází k pluriglandulárnímu působení infekce - po několika dnech zduri i druhá příušní slínná žláza a žlázy podčelistní a podjazykové. Průběh onemocnění je benigní, žlázy nikdy nehnisají, nedochází u nich k žádným změnám a jejich funkce se obnoví. Onemocnění odezní v průběhu 5-14 dnů, podle rozsahu postižení slinných žláz.

U dospělých se virogenní parotitis objevuje zřídka, ale u mužů jsou komplikace časté jednostranná nebo oboustranná orchitis a epididymitis, meningoencephalitis, pancreatitis, u žen může být oophoritis, u obou pohlaví je vzácný vznik mastitis, myocarditis, polyradiculomyelitis a purpura trombocytopenica.

Léčba příušnic

Léčení je symptomatické, lokálně se do slinné žlázy přikládají vlahé obklady, klid na lůžku do ústupu teplot. Nemocný je izolován a léčen v domácím prostředí. Onemocnění podléhá hlášení, pacient se hospitalizuje jenom při komplikacích.

Parotitis recidivans infantum (morbus Payen)

Onemocnění postihuje děti už v předškolním věku, dochází k opakovanému, náhlému zduření příušních žláz, které se všemi příznaky akutního zánětu trvá několik dnů až dva týdny.
Příčina onemocnění není známá, onemocnění není přenosné, k akutnímu vzplanutí dochází i několikrát za rok. Důležitým patogenetickým momentem je infekce v ústní dutině při snížené sekreci slin (stomatitis, tonsilitis, kariézní chrup). Další uvažovanou příčinou je vrozená nebo získaná dystrofíe elastického periacinózního vaziva a alterace vývodového systému, která vede k dilataci vývodových cest a to umožní vzestupnou duktogenní infekci žlázy. V tomto směru se uvádí jako příčina i disharmonie vago-sympatického antagonizmu (tak jako jinde v organizmu vagus zajišťuje kontrakci vývodů a dilataci svěračů, kdežto sympaticus zabraňuje kontrakci vývodů a zajišťuje sevření svěračů).

Příznaky morbus Payen

Typickým pro onemocnění je sialografický obraz - v celé žláze se nacházejí drobné kulaté dutinky, které se po četných recidivách onemocnění rozšiřují, jsou nepravidelné, náplň se vylučuje velmi pomalu (obraz plodu rybízu).

Léčba morbus Payen

Podávají se antibiotika, důležitá je sanace chrupu, při úporných recidivách se provádí podvaz vývodu až exstirpace části žlázy. Drobný léčebný účinek má i Lipiodol užitý při sialografii.

Parotitis postoperativa

K mikrobiálním parotitidám patří pooperační parotitis, která se objevuje jako komplikace těžkých břišních a gynekologických operací. Vzniká koncem prvního týdne po výkonu při snížené nebo zastavené salivaci a špatné hygieně ústní dutiny, u nemocných dehydratovaných, hypovolemických, hypokalemických a celkově sešlých.

Léčba

Spočívá v zavodnění nemocného, podávání vysokých dávek širokospektrých antibiotik, v případě vytvoření abscesu je nutná incize a vypuštění hnisu, podpůrný léčebný efekt má protizánětlivá radioterapie.

Parotitis neonatorum

Též vzniká hematogenní cestou. Přestupem infekce lymfogenní cestou vznikají záněty příušní žlázy při zánětech kůže (mrunkulus, impetigo), per continuitatem proniká infekce do žlázy při odontogenních zánětech kolemČelistních.

Ze specifických zánětů se můžeme setkat s aktinomykózou, tuberkulózou a syfilis. Výskyt těchto zánětů, až na aktinomykózu, je zcela ojedinelý.

Poslat známému
  
  

Přidat nový komentář



Email