Amalgám

Definitivní výplňový materiál, který je tvořen těmito prvky: stříbro, měď, cín a rtuť. Amalgám je název kovové slitiny, vznikající za studena po smíchání prášku (tzv. alloy) se rtutí. Název vznikl z řeckého výrazu malagma (měkký obklad) a arabského al malgham

Detailní popis:

Ačkoli byl znám již ve Staré Číně, jeho novodobá historie začala v roce 1819, kdy anglický chemik Charles Bell doporučil „amalgám ze stříbrných pilin k plnění dutin vykažených zubů". K pochopeni jeho vlastností, zpracování, preparačních zásad kavit a v neposlední řadě k jeho složení přispěly práce zejména dvou mužů: Američana Greena Vardimana Blacka a Němce Adolfa Witzela. Konvenční neboli klasický amalgam je vyráběn v podstatě v nezměněné formě dodnes (americký standard z roku 1926 udává maximálně 65 % Ag, minimálně 25 % Sn, maximálně 6 % Cu a maximálně 2 % Zn). Pouze zinek se již do slitiny nepřidává, protože výroba probíhá v atmosféře inertního plynu.

V roce 1963 Kanaďané Innes a Youdelis objevili tzv. disperzní amalgám, když ke klasickému pilinovému prášku přidali sférické eutektikum (slitinu Ag-Cu), které zvýšilo obsah mědi na 11,9 %. Tím došlo k redukci nejslabší fáze klasického amalgámu - gamma2 a místo ní vznikla nová fáze eta (bronzová). V letech 1974 a 1980 Asgar, respektive Espevik popsali tzv. ter-nární amalgám, který měl již ve všech svých částečkách stejné složení (i u typu blend, který obsahoval pilinové i sférické částice). Ne všechny amalgámy se nazývají non-gamma2. Záleží na poměru mědi a cínu. Platí, že dva díly mědi stačí na tři díly cínu. Ke zhotovení kvalitní amalgámové výplně je důležité kvalitní namíchání (strojové), kondenzace a modelace. Ke kondenzaci se používá cpátko s rovným čelem. Kuličkové ani kopýtkové cpátko se ke kondenzaci nehodí. Amalgám se má kondenzovat po malých vrstvách a velkým tlakem. To platí zejména pro pilinové amalgámy (u nich je lépe kondenzovat strojově). Sférické amalgámy se kondenzují špatně díky charakteru svých částic, a proto by se měly používat pouze do jednoduchých centrálních kavit.

Amalgám je křehký. Tam, kde je výplň zatížena okluzálním tlakem, by měl být v kavitě v síle minimálně 2 mm (to platí i pro moderní amalgámy s vysokým obsahem mědi). V této síle je schopen snášet velký žvýkací tlak. Jeho další předností, která je mezi ostatními dentálními materiály neopakovatelná, je schopnost utěsnit sebe sama (selfsealing effect). A konečně jeho oligodynamický účinek. Pro všechny tyto vlastnosti je amalgám stále nejtrvanlivější výplní v postranním úseku.



Poslat známému tento termín


Poslat známému odkaz na: Amalgám

Přejete si přidat termín do slovníku?