Enoftalmus

Změna polohy oka v sagitální ose, vrchol rohovky nedosahuje spojnice horního a dolního okraje očnice, oko je tedy uloženo v orbitě hlouběji než normálně.

Oboustranný enoftalmus může být ve vysokém stáří, u kachektických svalů a u nemocí, kde dochází k nadměrné ztrátě vody (tyfus, cholera).

Jednostranný enoftalmus vzniká po obrně sympatiku jako Claude-Bernard-Hornerova trias (enoftalmus, mióza, ptóza víčka), dále po zánětech v očnici, po odstranění tumoru či radioterapii. Vzniká retrakcí jizev a změnou funkce svalů.

Zvýšená pozornost se věnuje enoftalmu traumatickému, který vzniká při hydraulických zlomeninách očnice (blow-out fracture), při zlomeninách zy-gomatikomaxilárního komplexu, byl popsán i po operaci dutiny podle Luca-Caldwella.

Jako nepravý enoftalmus se označují spadlá víčka se zúženou oční štěrbinou u mikroftalmu či atrofie bulbu.



Poslat známému tento termín


Poslat známému odkaz na: Enoftalmus

Přejete si přidat termín do slovníku?