Implantáty čepelkové

Čepelkové implantáty se používají do tenké kosti nebo do špatného chrupu. Málokdo s nimi umí pracovat.

Nitrokostní čepelkové implantáty (blades) byly poprvé použity Američanem L. I. Linkowem v roce 1967. Po krátké konjunktuře jejich popularita značně pohasla, ale za obsolentní je považovat nelze. Při správné indikaci dosahují vynikajících výsledků. Vyrábějí se z titanu a každý výrobce nabízí širokou škálu tvarů, dovolující maximálně využít nabídku kosti. Lze je zavést i do úzkého atrofováného alveolu, implantují se jednodobě, nebo dvoudobě. Jednodobé se vhojují nejčastěji fíbrointegrací a využívají se v indikacích zkrácený zubní oblouk a velká mezera. Společnou suprakonstrukcí se spojují se zuby.

Pokud se jedná o zuby s oslabeným parodontem, s výhodou se využívá rozsáhlých fixních dlahovacích konstrukcí. U dvoudobých čepelek dochází k oseointegraci a jsou indikovány i pro bezzubou čelist a náhradu jednoho zubu.

Životnost fibrointegrovaných čepelkových implantátů je ovlivněna mnoha faktory, zejména kvalitou a objemem kostního lože nebo počtem a kvalitou zubů nesoucích suprakonstrukci. Oseointegrované čepelky jsou životností srovnatelné s implantáty válcovými.



Poslat známému tento termín


Poslat známému odkaz na: Implantáty čepelkové

Přejete si přidat termín do slovníku?