Polykarboxylátový cement

Je příbuzný sklopolyalkenoátových cementů díky složení tekutiny (obsahuje vodný roztok kyseliny
polyakrylové s kyselinou maleinovou), prášek je obdobný jako u fosfátového cementu.

Popsal ho poprvé 
D. C. Smith v roce 1966. Míchá se do konzistence pasty. Důležité je (podobně jako u sklopolyalkenoá
tových materiálů) ho aplikovat do kavity do té doby, kdy je jeho povrch lesklý. Jakmile se stane povrch
matným a z materiálu lze vytahovat vlákna, je lépe namíchat novou dávku. Materiál je velmi dobře biologicky snášen. Přes jeho kyselé pH (méně než u fosfátového cementu) nedráždí pulpu díky velikosti molekuly kyseliny polyakrylové, která neproniká dentinovými tubuly. Jeho velkou předností je adheze k tvrdým zubním tkáním (chemická vazba na hydroxyapatit díky karboxylovým skupinám). 



Poslat známému tento termín


Poslat známému odkaz na: Polykarboxylátový cement

Přejete si přidat termín do slovníku?