Detailní popis přímého překrytí dřeně

Průměr perforace by neměl přesahovat 1 mm. Důležitý je i časový faktor (ne déle než 3-5 hodin od traumatu). Jako léčebný prostředek se používá hydroxid vápenatý – Ca(OH)2- nejčastěji ve formě alkalického cementu.

Při přímém překrytí se očekává vznik dentinového můstku prostřednictvím sebeohraničující nekrózy. Tato nekróza má tři vrstvy:

• nejvýše uložená je kontaktní vrstva (tlaková), vzniklá tlakem materiálu na obnaženou tkáň,
• druhá je zduřelá vrstva (kolikvační nekróza), vzniklá chemickým působěním hydroxylových iontů uvolněných z hydroxidu vápenatého.
• třetí vrstva je koagulační nekróza, vzniklá tlakem druhé vrstvy a působením zbylých hydroxylových iontů.

K tvorbě koagulační nekrózy dojde během jedné hodiny. Za další tři hodiny vzniká demarkační linie (tvoří ji uhličitan vápenatý, který vzniká reakcí Ca-iontů s kysličníkem uhličitým obsaženým v tkáňových tekutinách pulpy), která oddělí zónu nekrózy od vitální pulpy. Během dalších hodin (12-24) dojde k lokálnímu fíbroproduktivnímu zánětu, na jehož podkladě se formuje bariéra, nejprve vazivová, která později kalcifikuje. Během několika týdnů dojde k tvorbě osteodentinu a následně i tubulizovaného terciárního dentinu. Během několika měsíců je dokončen dentinový můstek.

Osteodentin (netubulizovaný, spíše podobný pletivové kosti) a terciární dentin jsou produkovány odontoblasty, které se diferencovaly z fíbroblastů a nediferencovaných mezenchymálních buněk pulpy a také zbylými odontoblasty v sousedství perforace. K tomu dochází vlivem enzymů – alkalických fosfatáz, které se aktivují při pH 8,6-9,0 (pH zdravé pulpy je 7,4-7,6). To znamená, že Ca-ionty pocházející z hydroxidu vápenatého nevstupují přímo do tvořícího se dentinového můstku.

Popsaný průběh se týká zdravé, neinfikované a „mladé“ pulpy.

V každém případě je nutno takto ošetřené zuby dále kontrolovat (vitální reakce).