Sepse

Sepse je celkové infekční onemocnění, které může být vyvoláno různými mikroorganizmy, v našich poměrech je nejčastějším původcem pyogenní stafylokok.

Pro sepsi je charakteristická (a) přítomnost septického ložiska, z něhož dochází k rozsevu infekčního agens; (b) trvalá či periodická přítomnost infekčního agens v krvi; (c) tvorba metastatických ložisek.

Příčina sepse

Sepse není obvyklým projevem bakteriální či plísňové infekce, většina infekčních procesů proběhne pod obrazem lokalizovaného zánětu, okolnosti vedoucí ke vzniku sepse nejsou zcela vysvětleny. Závisí zřejmě na kvantitě a virulenci infekce a celkové obranyschopnosti organizmu. Sepse, které komplikují interní choroby, jsou nejčastější v případě diabetiků, u nemocných s malignitami, jaterní cirhózou, dysgamaglobulinemií, u pacientů po cytostatické léčbě, zvláštní skupinu tvoří akutní a subakutní endokarditidy. Stoupající frekvenci zaznamenáváme u sepse komplikující chirurgické nemoci, operační výkony a úrazy.

PŘÍznaky SEPSE

V klinickém obraze nechybí téměř nikdy horečka, u perakutních sepsí je charakter teplotní křivky kontinuální, u akutní remitující nebo intermitentní, u subakutní a chronické bývají subfebrilní teploty. Třesavka patří k základním příznakům, má různou intenzitu a frekvenci. Stav vědomí závisí od etiologického agens a charakteru sepse - u sepsí vyvolaných grampozitivními mikroby může být i při těžkém průběhu vědomí jasné, u sepsí vyvolaných gramnegativním mikrobem je porucha vědomí pravidlem. Stavy excitace, útlumu nebo alterace svědčí pro komplikaci meningitidou, mozkovým abscesem nebo drobnými četnými abscesy při septickém šoku. Z dalších příznaků je závažná tachypnoe, respirační alkalóza, krevní oběh je v hyperdynamickém stavu, nemocný má sklon k hypotenzi. Sepse tak představuje velkou zátěž pro kardiovaskulární systém a jeho schopnost vyhovět enormně zvýšeným nárokům rozhoduje v první řadě o přežití. Z kožních příznaků se nacházejí hnisavá až hnisavě hemoragická ložiska se zánětlivým lemem. Hemoragické exantémy jsou podmíněny buď alergickou vaskulitidou, nebo diseminovanou intravaskulární koagulací, což je komplikace se špatnou prognózou.

Diagnóza sepse

Sepse u chirurgických nemocných vzniká nejčastěji při otevřených poraněních měkkých tkání, kostí a kloubů, při hnisavých onemocněních kostní dřeně a hnisavých zánětech tělních dutin.

Z laboratorních vyšetření je nejdůležitějším kultivační průkaz etiologického agens a stanovení jeho citlivosti na antibiotika (informace poskytuje kultivace z krve a někdy i z kostní dřeně, bakteriologické vyšetření hnisu z ložisek má význam jenom tehdy, jestliže se jedná o ložisko uzavřené).
Těžší sepse bývají provázeny anémií, v bílé složce bývá leukocytóza, neutrofilie s výskytem mladších forem a s hrubými granulacemi v neutrofilech. Septický nemocný je mimořádně citlivý na renální ischemii, která velmi snadno přechází v renální insuficienci.

Diferenciální diagnóza

Je třeba odlišit ložiskové hnisavé procesy (nitrobrišní abscesy, vertebrální osteomyelitis), s příznaky sepse se můžeme setkat u nádorové nemoci.

Léčba

Precizní volba antibiotika podle výsledku kultivace, úprava ventilace, cirkulace, vnitřního prostředí a metabolizmu (korekce diabetů, zvýšený přívod živin). Základní význam má včasná chirurgická intervence u hnisavých a nekrotizujících procesů.



Poslat známému tento termín


Poslat známému odkaz na: Sepse

Přejete si přidat termín do slovníku?