Alveolitis – zánět zubního lůžka

Jak probíhá hojení extrakční rány?

Hojení extrakční rány je ovlivněno řadou faktorů, mezi nimiž hraje hlavní roli průběh zákroku, celkový zdravotní stav, úroveň ústní hygieny a stav extrahovaného zubu. Samotné hojení probíhá tak, že extrakční rána je nejprve vyplněna krevní sraženinou, tzv. koagulem, které je následně z okolní kosti nahrazeno granulační tkání, někdy také nazývanou „hojivou tkání". Tato tkáň se posléze změní na vazivo a později na kost. Nakonec se nově vzniklá kost zcela překryje sliznicí a místo po extrakci se zacelí.

Jak vzniká alveolitida?

Alveolitida, laicky zánět zubního lůžku (pozn.: pozor, existuje i plicní alveolitida), je jednou z nejčastějších postextrakčních komplikací. Zjednodušeně řečeno se jedná o stav, kdy v extrakční ráně chybí koagulum jako následek sníženého krvácení rány, hovoříme o tzv. suchém lůžku (alveolitis sicca), nebo rozpad již vytvořeného koagula vlivem zvýšené fibrinolýzy, případně účinku bakteriálních enzymů při sekundární infekci. Tento stav nazýváme hnisavý zánět zubního lůžka (alveolitis purulenta). Poté dochází k zánětu v přilehlé kosti a měkkých tkáních. Alveolitida je provázen silnými bolestmi.

Příznaky alveolitidy

S alveolitidami se setkáváme přibližně u 8 % pacientů po extrakcích zubů. Častější jsou u žen a v dolní čelisti s největší frekvencí výskytu v oblasti třetích stoliček. Zánět lůžka po extrakci zubu na sebe zpravidla upozorní intenzivní bolestí extrakční rány, která nastupuje za 48–72 hodin po výkonu a vyzařuje do okolí. Bolesti, jejichž příčinou je dráždění volných nervových zakončení vyčnívajících na odhalené kosti, bývají kruté a neutlumitelné analgetiky. Zřídka se však setkáváme běheme alveolitidy s vysokou teplotou nebo schváceností.

Diagnostika alveolitidy

Diagnostika alveolitidy je vcelku jednoduchá. Pacient přichází s bolestmi, které nelze tlumit léky, a lékař nachází prázdnou extrakční ránu, případně se zbytky potravy nebo rozpadlého koagula (alveolitis sicca). Pokud jsou v ráně páchnoucí zbytky koagula a zanícené okraje, jedná se o alveolitis purulenta.

Léčba alveolitidy

Postup při léčení alveolitid je konzervativní. Cílem léčby je likvidovat infekci, tlumit bolest a podpořit tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně. Ošetření spočívá v masivním, ale šetrném výplachu rány vlažným antiseptikem, kterým odstraníme rozpadlé zbytky koagula nebo zbytky potravy. Následné lehké vtlačení mulového drénu smočeného v roztoku do rány tlumí vedle protizánětlivých účinků bolest, stimuluje tvorbu granulační tkáně v extrakční ráně a epitelizaci jejích stěn a brání ulpívání zbytků potravy v prázdném lůžku. Drén je třeba denně vyměňovat po dobu cca 5–7 dní. Ránu lze ošetřit řadami postupů a záleží jen na zvážení ošetřujícího lékaře, který postup zvolí.