C

Co jsou zubní implantáty?

Zubní implantáty jsou dobře vypadající, dlouhodobé a velmi drahé umělé zuby. Takto charakterizuje implantáty téměř každý, kdo uvažuje o náhradě ztracených zubů právě implantáty. Ale skutečně tomu tak je?

HISTORIE ZUBNÍHO IMPLANTÁTU

Historie zubních implantátů sahá do dávných dob. První zmínky o předchůdcích dnešních klasických implantátů se tradují do období starověku. Archeologický nález tehdejších napodobenin zubních implantátů, který pocházel z doby před více než 1350 lety a vztahoval se k civilizaci Mayů, se týkal dolní čelisti tehdy zřejmě dvacetileté ženy. V ní byly jako kůly zasazeny části mušlí, jež pravděpodobně měly plnit funkci ztracených zubů. Kolem roku 700 př. n. l. etruská civilizace vyvinula techniku náhrady zubu v podobě zlatých tyčinek, do kterých byl vložen umělý zub (zejména zvířecí), což s sebou samozřejmě neslo také řadu rizik spojených s přenosem nemocí a různých infekcí. Tyto tyčinky byly zhruba 5 mm široké, upevněné zlatými hřebíčky. Kromě toho sloužily také jako spojka na uvolněný chrup.

Počátkem 20. let minulého století se tohoto objevu chopili badatelé z různých koutů světa a začali se zabývat studiemi, které daly základ budoucí podobě dnešních klasických implantátů. Ty dosáhly velkého rozvoje, a to hlavně v posledních třiceti letech. Zdokonalování se týkalo jak materiálů, tak tvarů a v neposlední řadě také způsobu upevnění v čelistech.

Zubní implantát, dnes nejčastěji používaný, byl poprvé použit v roce 1938. O dva roky později byl vynalezen implantát, který představoval kovovou konstrukci voperovanou pod čelistní kost. Bränemark na něj přišel díky svým experimentům na psech v roce 1952. Životnost byla neomezená díky použití bioaktivního materiálu. V roce 1967 došlo k prvnímu voperování titanového žiletkového (ocelového) implantátu.

KDY POUŽÍVÁME ZUBNÍ IMPLANTÁTY?

Zubní implantáty plní kromě životně důležitých funkcí jako kousání a žvýkání i funkci estetickou, neboť jsou rozhodující pro celkový výraz našeho obličeje a přirozený úsměv. Zdravý stav chrupu je též předpokladem pro bezchybnou výslovnost. Ke ztrátě vlastních zubů může během života dojít z mnoha důvodů. Mezi nejčastější příčiny patří úraz, onemocnění dásní, zubní kaz nebo jiné zánětlivé onemocnění zubu. Zubní implantát je alternativním protetickým řešením. Chybějící zuby lze kromě klasického můstku klinicky vhodněji nahradit zubním implantátem, který splňuje všechny funkce původního zubu a navíc je jeho přirozenou a věrnou kopií bez nutnosti zbrousit (degradovat) jiné okolní zuby (jako v případě můstku). Vhodným kandidátem pro implantaci je téměř každý, kromě pacientů s některými chronickými či systémovými onemocněními (např. diabetes) a těžkých kuřáků. Kouření totiž zvyšuje teplotu v dutině ústní a může snížit pravděpodobnost úspěšnosti implantace. Metoda taktéž není vhodná pro děti a dospívající, u kterých ještě nebyl ukončen kostní růst. O vhodnosti implantace rozhoduje zubní lékař specialista na základě informací z rentgenového snímku (případně CT) a dalších skutečností. K provedení úspěšné implantace je nezbytné, aby denzita čelistní kosti byla dostatečně kvalitní, pacient musí být schopen provádět bezchybnou ústní hygienu a jeho organizmus musí disponovat normální schopností hojení ran.

CO JE TO ZUBNÍ IMPLANTÁT?

Zubní implantát je umělá náhrada poškozeného zubu. Zubní implantát nahradí poškozený kořen kořenem umělým, a to u jednoho či více chybějících zubů, aniž by bylo nutno obrousit ostatní zdravé zuby, jako se děje právě v případech protéz. Zubní implantáty jsou pak základem pro další zubní náhradu. Zubní náhrada může být snímatelná, tzv. hybridní protéza (existuje několik druhů různých protéz), či pevná, připevněná korunkami (keramika, zlatoplatina) přímo do čelisti. Je možné také ukotvení snímatelné zubní protézy. Zubní implantát velmi spolehlivě nahradí pevným můstkem snímatelnou náhradu, a zajišťuje tak náhražku srovnatelnou s opravdovými zuby. Úbytek kostní tkáně je po tomto zákroku ještě akceptovatelný, na rozdíl od můstku. Korunky se většinou nasazují několik měsíců po vytvoření zubního implantátu, někdy bývá nasazena provizorní korunka do doby, než se nasadí na pevno. U náhražky více nefunkčních zubů či celé bezzubé čelisti jsou do kosti po implantaci našroubovány můstky. Zubní implantáty se vyrábí z titanu, nejčastěji je používán šroubový implantát, který byl shledán nejvhodnější náhradou pro tyto účely. Je vhodný pro všechny kromě lidí trpících alergií na titan. Zubní implantát je opatřen závitem či titanovým válečkem, který se následně upevní do čelisti místo poškozeného zubu. Část zubního implantátu je v čelisti, zbytek je viditelný a na tuto viditelnou část je pak nasazen pilíř, do kterého je posléze vsazena korunka.

TYPY ZUBNÍCH IMPLANTÁTŮ

Na výběr je několik variant čepů, způsobů uchycení implantátů, druhů operace a rozmístění zmíněných čepů. Kořenová implantace patří mezi nejčastější metodu. Aby proběhla úspěšně, musí být čelistní kost dostatečně hluboká a široká. I u pacientů, jejichž čelist není dostatečně silná pro metodu kořenové implantace, však existuje řešení. Buď lékař zvolí speciální druh implantátu, nebo se před vlastní implantací či souběžně s ní přikloní k provedení kostní transplantace, tzn. výstavbě kosti v okolí plánovaného zavedení implantátu.

POSTUP VLOŽENÍ ZUBNÍHO IMPLANTÁTU

Vlastní implantace

Implantáty lze zavádět jak do čerstvé prohlubně po právě vytrženém zubu, tak do již delší dobu bezzubé čelisti. Vložení jednoho implantátu trvá od 30 do 90 minut a provádí se ambulantně a většinou ve dvou fázích. V první fázi se zavede implantát (u většiny dnes používaných typů do kosti), rána se zašije buď vstřebatelnými stehy, které není nutno později vytahovat, a nebo nevstřebatelnými, jež je nutno za 7–10 dní odstranit. Implantát se nechá vhojovat. Vhojování implantátu je důležité pro vytvoření pevného základu pro budoucí náhradu. V horní čelisti to trvá 6 měsíců, v dolní čelisti 3–4 měsíce. Po tomto vhojovacím období, v případě, že se nevyskytly komplikace, navštíví pacient opět implantologa a ten mu provede další, v pořadí druhý chirurgický zákrok. Ten spočívá v naříznutí sliznice v místě implantátu a nasazení dočasného titanového válečku – pilíře (abutmentu), který již vyčnívá do úst. Asi za 2 týdny dáseň v okolí pilíře vytvoří jakoby manžetu, která zabrání prostupu mikrobů do hloubky implantátu. V tu chvíli se dočasný váleček zamění za definitivní a může se na něj zhotovit zubní náhrada (korunka, můstek nebo celková protéza) téměř nerozeznatelná od přirozených zubů. Existuje i řada postupů, které se odlišují od konvenčního dvoufázového zavedení implantátu. Například v určitých případech se může upustit od vhojovacího období – korunka či můstek se vyrábějí ihned. Není většinou problém zavést v jedné návštěvě více implantátů, nemožné nejsou ani kompletní náhrady kořenů v celé čelisti. Pro náhradu jednoho zubu stačí vždy jeden implantát, stejně tak většinou pro základ můstku. Pokud má implantát sloužit jako opora pro celkovou náhradu chrupu, aplikují se obvykle do každé čelisti minimálně dva (dolní čelist) nebo čtyři (horní čelist) implantáty. Ve spolupráci se zubní laboratoří je pak Vaše zubní náhrada upravena tak, aby se do implantátů „zacvakávala“, případně zavěšovala.

Anestezie

Vložení zubních implantátů se provádí v místní anestezii nebo v analgosedaci, která Vám zaručí bezbolestný průběh. Oznamte lékaři, pokud trpíte alergií na některé léky, obzvláště Mezokain, Lidokain apod.

Po zákroku

Po zákroku se odchází domů. Pooperační obtíže jsou překvapivě mírné, přesto se na přání pacienta může vystavit neschopenka. Po zavedení implantátu se vyskytnou slabé pooperační potíže, které jsou nejintenzivnější tentýž den po odeznění anestezie, trvají zhruba tři dny a postupně slábnou. Jedná se o nateklou a bolestivou tvář s krevními podlitinami, rána bývá zarudlá, opuchlá a rovněž bolestivá. Může se objevit i mírné krvácení a ztuhlost žvýkacích svalů, která znemožní otevírání úst. Doporučují se proto ledové obklady na postiženou tvář, lékař předepíše i léky proti bolesti. Strava by měla být v průběhu prvního týdne měkká až kašovitá. Pokud tyto příznaky přetrvávají více jak týden, okamžitě kontaktujte implantologa.

Pooperační obtíže závisejí na rozsahu provedeného zákroku. Riziko komplikací ovšem výrazně zvyšuje kouření, které značně prodlužuje dobu hojení. Po prvních dnech, nezbytných ke zhojení rány, je možno používat provizorní zubní náhradu, která Vám zajistí možnost běžného příjmu potravy i společenského kontaktu. Pravděpodobnost dokonalého vhojení implantátu se blíží 100 % a dlouhodobá úspěšnost náhrady chybějících zubů je srovnatelná s „klasickými“ můstky.

Rizika spojená se zubními implantáty

Používání zubních implantátů není omezeno věkem, náhrada je možná už i u dětí, ale až po období růstu, aby byl dokončen dostatečný vývoj kosti pro provedení implantace. Hranice se uvádí u dívek okolo patnácti let, u chlapců o rok později. Výjimkou není ani zavádění implantátů lidem starším osmdesáti let. Jak už bylo řečeno výše, výhodou zubních implantátů je, že oproti snímatelným protézám je možné je připevnit fixně a lze je používat ihned k běžným žvýkacím a kousacím činnostem. Vhojení zubních implantátů do čelisti trvá zhruba měsíc. Výhodou je také jejich dlouhá životnost.

Riziko, že by tělo tyto zubní implantáty nepřijalo, je mizivé, je však nutno s ním počítat. Může se objevit například infekce v ráně, kam je vložen zubní implantát, dále se mohou objevit problémy s čelistní dutinou apod. Pokud ale pacient, který má o implantaci zájem, není silný kuřák, netrpí nějakou závažnější metabolickou poruchou, cukrovkou, nepodstupuje ozařování, neprovádí špatnou ústní hygienu nebo netrpí nedostatkem kosti potřebné k implantaci, zákrok by měl probíhat bez větších komplikací.
Existují velké rozdíly mezi jednotlivými značkami implantátů. V úspěšnosti jednoznačna dominují tři největší výrobci, kteří mají desítky let zkušeností. Ostatní značky jsou ve srovnání kvalitativně výrazně horší. Podle velké studie z roku 2018, ve které se zkoumala funkce více než 11 000 implantátů zavedených před více než pěti lety, byla pravděpodobnost nevhojení implantátu do kosti 0,5 procenta (tzn. nevhojí se 1 ze 200 zavedených implantátů), u neznačkových implantátů je tato pravděpodobnost 20x větší.

Po operaci se mohou dostavit mírné bolesti, které trvají přibližně dva dny a stačí na ně aplikovat volně dostupná analgetika, např. paracetamol. První dny po zákroku se jí strava kašovitého typu a nedoporučují se pít horké nápoje a požívat horké potraviny, protože by mohly podráždit místo rány. Většina lékařů doporučuje podstoupit implantaci místo zavedení klasických náhrad můstky či korunkami. Kromě toho, že není nutno kvůli tomuto zákroku ničit ostatní nepoškozený chrup, zapojuje zubní implantát také kost do činností, které byla zvyklá vyvíjet s normálními zdravými zuby. Prázdné místo v čelisti totiž způsobuje stažení kosti, což vede ke ztrátě kostní masy.

SHRNUTÍ O ZUBNÍCH IMPLANTÁTECH

Dentální implantáty jsou nejvěrnějšími náhradami vlastních zubů, protože jsou pevně usazené (vrostlé do čelisti). Jsou velmi odolné a vydrží obvykle desítky let. Při implantaci odpadá nutnost broušení zdravých zubů prováděných při nasazování klasických můstků, které patří mezi alternativní metody náhrady chybějících zubů. Zubní implantáty zabraňují úbytku čelistní kosti po chybějícím zubu. Jedná se o finančně nákladnější protetické řešení než můstky či protézy a provádějí je zpravidla pouze specializovaná pracoviště. Péče o implantáty je stejná jako o přirozené zuby, je však nutné ji provádět důsledně a bezchybně a pravidelně navštěvovat zubního lékaře.

MDDr. Jakub Šulta

Chcete dostávat emailové novinky?