M

Místní fluoridace

Místní neboli topická fluoridace je důležitou součástí preventivních postupů ve stomatologii. Dříve byla hojně využívána vzdělávacími zařízeními pro děti a dospívající jakožto účinná prevence vzniku zubního kazu. Od té doby uplynulo mnoho let, během kterých se objevily nové poznatky, a především metody fluoridace. Dnes má místní fluoridace široké spektrum indikací a provádí se několika způsoby.

CO JE TO FLUORIDACE

Fluoridace je název pro aplikaci fluoridů. V zubním lékařství může být systémová, která se provádí například přidáním fluoridů do mléka, pitné vody, kuchyňské soli nebo braním fluoridových tablet. Druhým, častějším typem je fluoridace místní, při níž jsou látky s fluorem lokálně aplikovány na zuby. Cílem místní fluoridace je dodat do povrchových vrstev skloviny dostatečné množství fluoridů, a zvýšit tak odolnost zubů vůči kyselinám, které jsou vytvářeny bakteriemi zubního plaku. Dalšími pozitivními účinky fluoridů je zpomalení metabolismu a množení těchto bakterií. Koncentrace fluoridů ve sklovině se časem snižuje, proto je potřeba jejich přísun pravidelně opakovat.

ZPŮSOBY MÍSTNÍ FLUORIDACE

Místní fluoridace se provádí třemi způsoby – individuálně, hromadně a ordinačně. Při prvním způsobu si pacient aplikuje látky s obsahem fluoridů na zuby sám. Hromadná topická fluoridace se realizuje převážně v dětských kolektivech ve spolupráci s pedagogy – v mateřských a základních školách, dětských domovech a různých ústavech. Ordinační způsob je prováděn zubním lékařem nebo školeným zdravotnickým personálem. Pokud lékař nezvolí jinak, je právě ordinační fluoridace zubů tím nejvhodnějším způsobem aplikace. Lékař má dohled nad kvalitou ošetření, množstvím fluoridů a celkovým efektem.

 

PRO KOHO JE MÍSTNÍ FLUORIDACE URČENA

Místní fluoridace je vhodná zejména pro osoby s vyšší kazivostí chrupu, dále pro pacienty s fixními nebo snímatelnými rovnátky nebo zubními náhradami, díky nímž vznikají v dutině ústní nové plochy pro tvorbu zubního plaku. Dále je místní aplikace fluoridů doporučována osobám fyzicky nebo mentálně handicapovaným. Obecně však záleží na úsudku ošetřujícího lékaře, zdali vidí pozitivní efekt ve fluoridaci zubů u daného pacienta. Lékař se může rozhodnout neprovádět fluoridaci z mnoha důvodů, mezi nimiž tím nejčastějším je špatná ústní hygiena. V případě, kdy je pacient motoricky zdatný, ale nedbá zásad správné zubní hygieny, je fluoridace plýtváním času lékaře i pacienta. Pamatujme si, že sebevětší vrstva fluoridů či zubní pasty nic nezmůže, pokud jsou zuby trvale poškozovány zubním plakem.

 

METODY MÍSTNÍ APLIKACE FLUORIDŮ

  1. Fluoridované zubní pasty – při pravidelném čištění zubů těmito pastami se snižuje riziko vzniku zubního kazu. Existují tři různé skupiny fluoridových zubních past podle koncentrace tohoto prvku – dětské (250–400 ppm, ale mohou mít i více), kosmetické (1 000–1 500 ppm) a terapeutické (1 800–2 500 ppm).
  2. Výplachové metody – jsou prováděny buď osobně, nebo hromadně speciálními roztoky. Při osobním použití se doporučuje aplikace roztoku s 0,05 % fluoridu sodného po dobu 1–2 minut nejlépe večer po vyčištění zubů. Při hromadném způsobu podání se používají roztoky s vyšší koncentrací fluoridů (0,2–0,5 %).
  3. Obkladové metody – nejsou tolik používané, protože jsou náročnější na provedení oproti předchozím metodám. Provádějí se ordinačně obložením chrupu vatovými čtverečky namočenými ve 2% roztoku fluoridu sodného po dobu 5 minut.
  4. Aplikace roztoků, gelů a laků – při vyšší koncentraci fluoridů jsou tyto produkty podávány rovněž ordinačně. Existují i varianty produktů s nižší koncentrací, ty jsou pro domácí použití. Roztoky jsou určeny k výplachům úst, gely se aplikují jako zubní pasta – čištěním zubů – a fluoridové laky se podávají vatovým tampónkem na vyčištěný a osušený povrch zubů. Z výše uvedených mají nejdelší kontakt se zubem fluoridové laky.
  5. Žvýkačky s fluoridy – asi nejoblíbenější metoda topické fluoridace. Tato forma aplikace je k sehnání v lékárnách nebo v internetových obchodech. Kvalita fluoridace pomocí žvýkaček je však spekulativní. Při žvýkání záleží na mnoha faktorech, které mohou zcela znehodnotit fluoridy ve žvýkačce obsažené.

 

NA CO SI DÁT POZOR

Místní fluoridaci je v případě malých dětí a handicapovaných pacientů nutno konzultovat se zubním lékařem. Ten stanoví vhodnou formu a metodu aplikace. U malých dětí totiž existuje riziko vzniku fluorózy, což je postižení zubní skloviny vlivem nadměrného přísunu fluoridů. Místní aplikace fluoridů je vhodným doplňkem správné ústní hygieny v případě zvýšené kazivosti. Měla by být prováděna pokud možno po konzultaci s ošetřujícím zubním lékařem, aby se předešlo případným komplikacím, jako je například vznik fluorózy u dětí.

MDDr. Radana Janovská

Chcete dostávat emailové novinky?