CO JE TO ODONTOFOBIE?

Odontofobie patří mezi specifické fobie, v překladu to znamená, že postižený má nepřiměřený a nevysvětlitelný strach z určitého objektu nebo situace, v tomto případě ze zubního ošetření. U každého jedince se odontofobie trochu liší. Někdo se bojí zubní vrtačky, jiný lékaře, injekce, trhání zubu a tak dále. Zubní ošetření je svými specifiky téměř předurčeno k tomu, aby z něj měli lidé strach. Zubař se pohybuje v intimní zóně pacienta. Oblast hlavy a krku je člověkem velice citlivě vnímána, protože se v ní nachází mozek a některé senzorické orgány. Navíc je zde velké množství receptorů, které přenášejí do mozku informace o dotyku, bolesti a jiných vjemech. Zubní lékař vyšetřuje chrup kovovými nástroji, což způsobuje nepříjemný zvuk a pocit. Při vrtání zubů vznikají vibrace, tlak a zvuky, které jsou vnímány silně negativně. V neposlední řadě jsou nástroje v zubním lékařství často vybaveny ostřím nebo hroty a vypadají nebezpečně.

PROJEVY ODONTOFOBIE

Při setkání odontofobika s objektem jeho úzkosti se dostavují příznaky jako bušení srdce, pocit na omdlení, potřeba jít na záchod, pocení, dechová nedostatečnost, sucho v ústech nebo třes. Pacient má pocit ohrožení, je nervózní a neklidný. Má tendenci se vyhýbat situacím nebo věcem, kvůli kterým tyto negativní pocity zažívá. To má v mnoha případech negativní následky na zdraví pacientovy dutiny ústní. Pacienti s odontofobií často mívají zkažené zuby, trpí zápachem z úst, jejich sebevědomí se snižuje. V horších případech nezvládání fobie může docházet až k sociální izolaci postiženého a k problémům v mezilidských vztazích.

BLUDNÝ KRUH ODONTOFOBIE

Pokud se postižený nenaučí svoji fobii zvládat, často se dostává do takzvaného bludného kruhu odontofobie. Myšlenkami na zubní ošetření nebo na spouštěč se fobik přesvědčuje o tom, že situaci nezvládne a že ošetření bude naprosto nesnesitelným zážitkem, který nebude schopen ovlivnit. Bojí se jak dané situace, tak vlastní reakce. („Zblázním se.“ „Umřu.“) Pro odontofobika se zdá být jednodušším řešením stomatologické ošetření odložit, případně jej vůbec neabsolvovat. Neuvědomuje si ale, že pokud se v jeho ústech nachází problém, odkládáním jeho řešení se většinou problém zhorší a místo jednoduchého, odontofobikem snadněji zvládnutelného zákroku bývá často nutný zákrok složitý, spojený s větším množstvím nepříjemností. V případě výskytu nádoru může mít vyhýbání se zubnímu lékaři fatální důsledky.

BOJ S ODONTOFOBIÍ

Léčba odontofobie vyžaduje vzájemnou spolupráci odontofobika, psychoterapeuta a zubního lékaře. Fobie se léčí takzvanou kognitivně – behaviorální terapií, kterou řídí psychoterapeut. Zubní lékař by měl s psychoterapeutem konzultovat své postupy, volit k pacientovi citlivý přístup a uplatňovat psychoterapeutické metody. Pokud pacient zubní ošetření nezvládá, je možné farmakologicky řešit situaci krátkodobě sedativy, dlouhodobě podáváním antidepresiv, které předepíše lékař z oboru psychiatrie. V nejkrajnějších případech je možné ošetření v celkové anestezii. To s sebou ale nese četná rizika.

SLOVA ZÁVĚREM

Odontofobie, stejně jako jiné fobie, komplikuje postiženému život a může mít negativní dopad na jeho zdraví. Obzvlášť pokud pacient tuto poruchu nezvládá do té míry, že se dostane do bludného kruhu. Při aktivním přístupu pacienta lze odontofobii ovlivnit až eliminovat a je zbytečné, aby touto úzkostnou poruchou trpěl a nechal si jí znepříjemňovat život, když existuje řešení.