Klasifikace zubního kazu
Klasifikaci zubního kazu, která je mezinárodně nejvíce rozšířená, fomuloval G. V. Black.
Využil zkušenosti, že zubní kaz vzniká nejčastěji na predilekčních habituálně nečistých místech zubu. Podle toho rozdělil kazy do následujících pěti tříd:
I. třída: fisurální a jamkový reliéf na okluzi premolárů a molárů a slepé otvůrky (foramina caeca).
II. třída: aproximální plochy premolárů a molárů.
III. třída: aproximální plochy řezáků a špičáků nezasahující na incizní hranu.
IV. třída: aproximální plochy řezáků a špičáků zeslabují nebo zasahující incizní hranu.
V.třída: krčková oblast (gingivalní třetina korunek) všech zubů.
Fusayama přidal k této klasifikaci ještě VI. třídu: defekty zubní korunky, které vznikají attricí nebo abrazí v oblasti hrbolků premolárů a molárů a incize řezáků a špičáků.
V poslední době se objevila nová klasifikace, kterou popsal G. J. Mount, ve své knize „Preservation and Restoration of Tooth Structure" (1998). Nová klasifikace kromě lokalizace kazu (kde vychází z Blackovy klasifikace) zohledňuje ještě rozsah postižení a tím určuje i léčebný postup.
Každá třída je podle této klasifikace určena dvěma číslicemi: první určuje lokalizaci (1 = jamky, rýhy Iaterálního i frontálního úseku, 2 = aproximální plocha Iaterálního i frontálního úseku, 3 = gingivální třetina Iaterálního i frontálního úseku), druhá určuje stupeň postižení (1 = malé, 2 = střední, 3 = zeslabující hrbolek, 4 = destruující hrbolek nebo incizální hranu). Tak např. klasická I. třída podle Backa, která nepodmiňuje hrbolky, je v Mountově klasifikaci označena jako 1.2, zatímco Blackova IV. třída je podle nové klasifikace označena 2.4. Mount ve své knize uvádí i praktický postup řešení každé této třídy (včetně typů a tvarů preparačních nástrojů a také výplňových materiálů). Je to opět nový a pro výuku jistě podnětný pohled na záchovnou stomatologii.
Léčba paradentózy 
Bělení zubů 
Extrakce zubu 
Paradentóza 