Klasifikace zubního kazu
Využil zkušenosti, že zubní kaz vzniká nejčastěji na predilekčních habituálně nečistých místech zubu. Podle toho rozdělil kazy do následujících pěti tříd:
I. třída: fisurální a jamkový reliéf na okluzi premolárů a molárů a slepé otvůrky (foramina caeca).
II. třída: aproximální plochy premolárů a molárů.
III. třída: aproximální plochy řezáků a špičáků nezasahující na incizní hranu.
IV. třída: aproximální plochy řezáků a špičáků zeslabují nebo zasahující incizní hranu.
V.třída: krčková oblast (gingivalní třetina korunek) všech zubů.
Fusayama přidal k této klasifikaci ještě VI. třídu: defekty zubní korunky, které vznikají attricí nebo abrazí v oblasti hrbolků premolárů a molárů a incize řezáků a špičáků.
V poslední době se objevila nová klasifikace, kterou popsal G. J. Mount, ve své knize „Preservation and Restoration of Tooth Structure" (1998). Nová klasifikace kromě lokalizace kazu (kde vychází z Blackovy klasifikace) zohledňuje ještě rozsah postižení a tím určuje i léčebný postup.
Každá třída je podle této klasifikace určena dvěma číslicemi: první určuje lokalizaci (1 = jamky, rýhy Iaterálního i frontálního úseku, 2 = aproximální plocha Iaterálního i frontálního úseku, 3 = gingivální třetina Iaterálního i frontálního úseku), druhá určuje stupeň postižení (1 = malé, 2 = střední, 3 = zeslabující hrbolek, 4 = destruující hrbolek nebo incizální hranu). Tak např. klasická I. třída podle Backa, která nepodmiňuje hrbolky, je v Mountově klasifikaci označena jako 1.2, zatímco Blackova IV. třída je podle nové klasifikace označena 2.4. Mount ve své knize uvádí i praktický postup řešení každé této třídy (včetně typů a tvarů preparačních nástrojů a také výplňových materiálů). Je to opět nový a pro výuku jistě podnětný pohled na záchovnou stomatologii.